Autor: Pavla Čadová

Pokud ani vám není sympatický předvánoční prosincový shon a honba za dárky, kdy je velice pravděpodobné, že v rychlosti koupíte kdejakou blbinu, možná se budou hodit následující tipy.

Snažím se pořizovat dárky pro radost, které zároveň mají „duši“. Potěší, voní, chutnají, či se prostě jenom líbí nebo jsou užitečné. Mají smysl a uspokojí smysly.

Pokud byste chtěli Vánoce pojmout podobně, posílám příklady dárků, které splňují výše uvedené a které já sama ráda používám a předávám dál.

Poukaz Jóga pro duši

Na první místo dám s dovolením svůj osobní dárek – poukaz (voucher) Jógy pro duši. Můžete ho darovat v libovolné hodnotě a příjemce si pak může vybrat, zda ho využije na individuální jógovou terapii, vstup na veřejnou lekci, seminář nebo na vedenou relaxaci s aromaterapií v pohodlí domova. Darovat můžete i vstup na lekce pro jogíňata – dětská jóga pro děti ve věku 3–7 let. V případě, že byste chtěli darovat voucher na kompletní jógovou terapii v délce 90 minut, cena je 1000,-.

Esence od Bewit

bewit.love používám je na józe. Konkrétně směs Joy nebo Winner či levanduli. Oblíbila jsem si je pro jejich kvalitu, intenzitu a uzdravující sílu. Stačí pár kapek do vody, oleje, koupele či difuzéru a za chvíli se cítím úplně jinak. Vůně ovlivňují naši energii a vylaďují nás na správnou/uzdravující frekvenci. Pokud byste chtěli objednat bez registrace na Bewit – můžete přes mě s 15% slevou. Tzn. od cen na webu si odečtěte 15%.

Přírodní kosmetika Maat

www.aromaaterapie.cz už dva roky používám na obličej jenom tuto kosmetiku vyráběnou v krajině Ždánického lesa. Miluji ji. Krásně voní a mám z ní opravdu pocit, že je vyrobena s láskou.

Čaje Sonnentor

Najdete je skoro v každé prodejně zdravé výživy v Brně, nebo můžete jít přímo do podnikové prodejny na Šilingrově náměstí. Na lekcích občas rozdávám kurkumový čaj, ale všechny čaje i byliny a koření jsou vynikající.

First Class magazín

www.firstclass.cz čtu ho pravidelně už několik let. Zakladatel a autor Petr Casanova umí skvěle vyzdvihnout to, co je důležité a „postavit vás na nohy“, když už nemůžete. Jeho články motivují, uklidňují, nakopávají a jsou skvělou potravou pro duši. Předplatné magazínu považuji za užitečný dárek nejen pro členy rodiny.

Přírodní kosmetika Soaphoria

www.soaphoria.cz zatímco na obličej používám Maat, na tělo pak úžasnou a rozmazlující přírodní kosmetiku Soaphoria. Z lekcí znáte jejich olej Plody štěstí a miluji i jejich sprchové pěny či tělové manny. Můžete ji zakoupit i v prodejně Folly na Orlí v Brně, kde nakupuji výrobky i od Natura Siberica či ekologickou drogerii.

Domácí ghí

Neboli přepuštěné máslo. Není nic složitého si doma ghí vyrobit a použít ho pro vlastní potřebu a ještě ho dát i jako originální a s láskou uvařený dárek. Pokud chcete svému ručně vyrobenému dárku ještě zvýšit kredit, vyberte nějakou krásnou skleničku třeba u Bella Rose.

Považuji za důležité napsat, že za propagaci či prodej nedostávám žádné provize. Doporučuji pro vlastní dobré zkušenosti a radost z požitku.

Občas je léčivé a nezbytné jen tak být. Nemít žádný cíl. O nic se nesnažit a neusilovat. Dobít baterky právě prostým bytím.

Nejde o lenost ani o laxnost, ale o nutnost. Tedy z mého úhlu pohledu. Zažili jsme dlouhé léto od dubna až do října a bylo velice příjemné. Ale uvědomila jsem si, že moje tělo už potřebuje „vybydlovat“ a na chvíli mít naprostý klid. Zachumlat se. Pustit všechny rituály. Necvičit. Ani nemeditovat. Prostě jen být. Bez jakéhokoli cíle.

Den, kdy nic nemusím. Můžu ležet a spát, jak dlouho chci. Nemusím jít ven, protože je tam krásně a bylo by škoda zůstat doma. Konečně je tady to pravé podzimní počasí. Můžu si číst nebo se dívat na filmy.

K jídlu si dám přesně to, na co mám chuť a plně si ho vychutnám bez ohledu na to, jak zdravé nebo nezdravé to je. Jsem uvolněná a spokojená.

Ano, musela jsem pozměnit rozvrh a zrušit některé závazky, což dělám nerada. Ale poslechla jsem svoje tělo, které už toho mělo dost. Usínala jsem poslední dny po obědě skoro i ve stoje a vnímala jsem, že tento typ odpočinku si buď naordinuji sama a dobrovolně, nebo k němu budu donucená.

Tento článek píšu spontánně právě v době tohoto odpočinku proto, že se mi chce. Vlastně jen zhmotňuji to, co právě teď cítím a prožívám. A třeba bude inspirací pro někoho, kdo má pocit, že si odpočinek nemůže dovolit. Je naprosto v pořádku požádat o pomoc a přiznat slabost. Říct, já už nemůžu…

Užívejme podzimu. Dovolme si zpomalit a zachumlat se s horkým čajem. Užijme si světlo svíček a to, že právě teď, jenom tak jsme.

Život je pestrý, nevyzpytatelný, krásný i drsný. Občas se ocitáme v šoku. Hledíme, co se to děje a nemůžeme dělat nic jiného, než tím vším projít.

Vnější realitu často změnit nelze, tu vnitřní ano. Jóga pomáhá najít střed, oporu a situaci ustát. I takto může probíhat terapie jógou v praxi.

Když čelím tsunami (dosaďte si jakoukoli náročnou až katastrofální situaci) a nevěřícně zírám na tu obří vlnu, která se mě chystá spláchnout, dýchám. Mám otevřené oči a neschovávám se. Nechám se tou vlnou zavalit a pokouším se ji ustát. A když spadnu, s hubou plnou písku znovu vstanu. Věřím, že jakkoli jsou okolnosti náročné, všechno dobře dopadne. Netuším jak, ani co všechno se změní, ale vím, že to bude v pořádku.

Jak mi v tomto postoji pomáhá jóga?

1. Dech

Kdykoli nevím, co mám dělat, jak se zachovat, jsem bezradná – dýchám. Vědomě. Pomalu. Plně. A pozoruji. Sebe, svoje reakce i to, co se děje kolem. Dech zklidňuje, pomáhá vytvářet nadhled. Díky němu si uvědomím, že dokud dýchám, tak žiji a svým postojem a přístupem toho můžu hodně ovlivnit.

2. Pozice bojovníka

Já si vybírám variantu II., kdy se bojovník dívá do dálky za konečky prstů. Vidí svůj cíl, který nemusí být pevně definovaný. Jde často spíš o směr, než cíl. Bojovník učí realitu ustát a přijmout, neměnit ji. Vyvolává pocit vnitřní síly. Vím, že všechno, co mi život postaví do cesty, dokážu zvládnout. Mám sama v sobě oporu, dokážu procítit svůj střed a usadit se v něm.

3. Pozice hrdiny

V sedu na patách spojím ruce před hrudníkem a skloním hlavu. Pokora. Víra. Hrdina pomáhá přijmout situaci taková, jaká je s vírou, že všechno bude v pořádku. Zatím nevidím vyšší smysl toho, co se děje. Ani ho vidět nemůžu. Potřebuji jen věřit, že je všechno ok. Důvěřovat životu, že to se mnou myslí dobře i přesto, že teď všude může být chaos, zmatek, nejistota a strach.

4. Pozice hory

Stojím s otevřeným hrudníkem, narovnanými zády a s pevnou oporou v chodidlech. Ruce jsou podél těla, ramena dole. Vnímám pocit jistoty a stability při spojení se zemí. Všechny emoce, které mnou cloumají a vyvolávají další vlny tsunami, nechám procházet tělem. Ventiluji je vědomě tak, jak nejlépe umím. Nenechávám si je v hlavě. Ať je to emoce sebehorší, uvědomím si ji a dovolím si ji procítit. Odolám tomu jí vzdorovat. Pomáhá spojení nohou se zemí a dech.

5. Úsměv

Až pomine nejhorší šok, dovolím si usmát se. Letmo. Trošku. Na pár vteřin, než si začnu připadat jako blbec a usměji se třeba ještě víc. Uvolním obličej. Pustím napětí z čelistí, nechám zmizet vrásky z oblasti mezi obočím. A znovu dýchám.

6. Jsem na sebe hodná

Čím náročnější je situace, kterou procházím, tím jsem na sebe hodnější. Nemám na sebe přehnané nároky. Dovolím si pustit aktivity, kterou nejsou nezbytně nutné. Ptám se sama sebe, co by mi udělalo radost a dopřeji si to. Příjemné vůně – v krizi mi pomáhá mandarinka (přišla jsem na chuť esencím od Bewitu) nebo levandule. Zapálím si svíčku, uvařím si čaj (levandulový) a nespěchám. S ničím. A když je kolem mě Ondra a vyžaduje pozornost, jsem laskavá k sobě i k němu.

7. Vědomá pozornost

Stejně jako dech je součástí všech pozic a situací. Někdy to jde hůř, někdy líp, ale vždycky tam je. Jsem pozorovatel. Pokouším se nehodnotit, neanalyzovat a nepředbíhat. Vnímám, co je teď a když mě mysl tahá do budoucnosti a vymýšlí šílené scénáře, usměrním ji. Řeknu „Hele, já vím, že se strašně bojíš, chápu to. Ale nebudeme teď řešit, co bude za týden, za měsíc, za rok. Všechno se vyvine jak má. Stačí zvládnout tento okamžik a den a po něm další.“ A říkám jí to třeba 100× denně. Až tomu uvěří ona, i já.

Třeba se něco z výše uvedeného bude hodit i někomu dalšímu, až se zase jednou život rozhodne vymáchat nám čumák v bahně. Namasté.

Je to sranda všechno! 15. 3. 2018 mám zapsaný v deníku coby den, kdy jsem zvládla nestěžovací výzvu. Byla jsem na sebe pyšná. A několik dlouhých měsíců jsem si užívala všechny benefity plynoucí z nestěžování.

A to větší jasnost a vyrovnanost, klid, sebevědomí a lepší uvědomění všeho kolem. Často jsem byla spokojená jen tak, bez zjevného důvodu a víc než dřív jsem se radovala z naprosto obyčejných věcí.

Netvrdím, že jsem byla v zenovém stavu 24/7, ale i ty náročnější situace se mi dařilo zvládat jinak. Výrazně ubylo dramat a to, co bych v minulosti považovala za vážné a strašně těžké, najednou bylo vlastně často k smíchu a nebo jsem to prostě přešla. Spoustu věcí, které bych dřív řešila, jsem teď nechala být. Ušetřilo mi to spoustu času a energie. Takhle na mě působí kombinace principů jógy a nestěžování.

No jo, ale co by to bylo za život bez dramat?

Můj egouš se zřejmě rozhodl, že nějaké to vzrůšo by nebylo špatné. Dramata mu začaly chybět, a tak si je začal vytvářet. Výstižně o tom píše i Eckhart Tolle v knize Moc přítomného okamžiku, kde popisuje, jak se člověk do sítě dramat chytí a stává se nich závislý. Je fajn to vědět, ovšem praxe je praxe. Ani nevím, kdy přesně se to stalo, ale najednou jsem zjistila, že nedokážu jen tak pozorovat a vnímat.

Moje mysl se stávala den ode dne aktivnější a začala zase spřádat hovadiny. Všimla jsem si toho a pozorovala myšlenky, které mi v hlavě lítaly jako míčky ode zdi ke zdi. Přesto a nebo právě proto, jsem ale mockrát nedokázala nereagovat. A tak jsem se s překvapením a někdy i šokem dívala na svoje reakce, jak znovu vytvářím dramata a kritizuji. Jo jo, právě při kritice jsem se přistihla během léta už tolikrát, že už nebylo možné to dál ignorovat.

Proto byl 14. 8. 2018 fialový náramek znovu vytažen ze šuplíku a uvelebil se na mém levém zápěstí, aby hned pár hodin poté šupajdil na druhou ruku. Sakra, co to zase je toto? Moje velice dobrá astroložka a kamarádka mi nedávno svěřila, že letní konstelace jsou velice náročné a dynamické pro spoustu lidí. Že se často vrací to, o čem jsme byli přesvědčení, že už to máme vyřešené a zpracované.

Hm… mohla bych to vzít jako výmluvu, že s tím vlastně nejde nic dělat, když jsou ty konstelace tak silné. Mohla bych počkat, až to přejde. Jenže, já vím, že takové věci většinou samy nezmizí a pokud se s nimi vědomě nepracuje, jsou jako sněhová koule řítící se ze svahu. Pořád se zvětšují a nakonec v nich člověk může skončit totálně zmrzlý a neschopný pohybu.

Začal opět klasický scénář den 1., den 1., den 2., den 1. Ale to nejtěžší na celém tom procesu bylo přiznat si, že si nestěžování potřebuji znovu oprášit a vrátit se na startovní čáru.

A došlo mi naprosto jasně, že je to stejné, jako s jógou a jejími principy. Pokud se jimi řídím a jógu praktikuji, byť pár minut denně, žiji. Žiji jógu a to i v případě, že dělám nevyhnutelné chyby. To ale nevadí, důležitý je přístup. Jsem na cestě a jdu tím směrem, který mi dává smysl a je pro mě ten správný.

Jóga krásně funguje a vede mě.

Nebo spíš já se jí nechávám vést. Jakmile bych ale s jógou přestala a řekla si: no co, však já už to všechno znám, už si můžu dovolit jógu pustit, stalo by se hádám něco velice podobného, jako s nestěžovací výzvou. Jen na ještě hlubší úrovni. Možná bych si pak nebyla ani ochotná připustit, že je načase zase něco změnit. Naštěstí je ve mně jóga už tak hluboce zakořeněná, že to nejde. A rozhodla jsem se ji okořenit a obohatit tím, že budu znovu soutěžit sama se sebou a hlídat si, co říkám a jak.

Tak mi držte palce. Rozhodla jsem se totiž, že pokaždé když se přistihnu u porušení pravidla nestěžování si, kromě přendání náramku, se usměji.

Nebo se o to aspoň pokusím, abych celý ten proces nebrala moc vážně. Cha chá! Ten glum ve mně (jak občas nazývám egouška) se pěkně chechtá a říká: pánešek neví, co říká. Šak poškej…

Závěr: Nejsem tak silná ani uvědomělá, jak si moje mysl myslela, a je to naprosto ok. Výzvu neabsolvuji proto, abych se pak mohla pochválit a mít se raději. Jen už si nedokážu lhát a tvářit se, že jsem nestěžovací guru.