Nepodařilo se mi necítit stud a strach a přesto si dovoluju tvořit..

Začnu tento rok netradičně. Přiznáním vlastních nedokonalostí a chyb, které máme všichni a záleží hlavně na tom, jak k nim a k sobě přistupujeme.

Protože dokud žiju, budu dělat chyby, budu se mýlit, budu prožívat pestrou škálu všech možných emocí, budu silná i slabá, budu si užívat radost, energii, naplnění stejně jako strach, stud nebo nejistotu.

Nejde o to se těchto prožitků zbavit a dosáhnout sterilní dokonalosti. Ale naopak nacházet dokonalost v tom, že jsem člověk se všemi plusy i mínusy, které k tomu patří.

Ano, máme obrovskou moc a sílu ovlivňovat svoje tělo a svůj život svými myšlenkami, chováním a postojem, i vědomím, že jsme současně něčím daleko větším a mocnějším, ale nejde o to zbavit se svého lidství tím, že se budeme snažit být přehnaně dokonalí a šťastní 24/7.

Ano, jsme tím Božským, ale současně i lidským a já to ze své perspektivy vnímám tak, že život nás laskavě a zároveň i nekompromisně vede k tomu tyto dva aspekty v sobě propojit.

Propojit dospělého i dítě, muže i ženu, lidské i Božské.. v alchymistickém procesu, kdy zdánlivé protiklady mohou existovat v prostoru uvnitř nás, tím dochází k integraci a my zrajeme do větší a větší celistvosti.

Stejně jako k růži patří trny a k velbloudovi hrby, patří ke každému z nás to, co by se dalo označit za nedokonalé a je to tak naprosto ok!

Nejde o to tyto nedokonalosti nemít, ale vědět o nich a s láskou a soucitem se i s nimi objímat a žít. 

Je rozdíl mezi tím, vědomě prožívat emoce a s láskou se dívat na svoje slabosti a zranění čímž se postupně osvobozuje zablokovaná energie a roste vnitřní síla.

A mezi rolí oběti, která si donekonečna ujíždí na potřebě trpět a všemožnými způsoby toto utrpení a svoje destruktivní chování obhajuje.

Jestliže se dokážeme obejmout a přijmout i s tím, za co se nejvíc stydíme a za co nás vnitřní kritik cupuje na kusy, s vědomím, že jsme něco nekonečně většího a mocnějšího, než osoba s příběhem a zatěžující minulostí, proměňuje se postupně i naše jednání a vyzařování.

Chce to odvahu, otevřenost a touhu znát pravdu, ať je jakákoli. A chce to taky převzetí 100% zodpovědnosti za svoje prožívání a jednání.

Proto zvu Vás ženy, které cítíte, že potřebujete povzbudit a probudit důvěru ve svou sílu i přesto, že se cítíte slabé, na prožitkový seminář 

Přijímám sebe 28.2. v Jurtě Mokrá https://jogaprodusi.cz/event/prijimam-sebe-2/

Hlavním záměrem není nic menšího, než procítění pocitu bezpečí a lásky, který už v sobě máte, jen je možná právě teď zdánlivě nedostupný pod vrstvou intenzivních emocí a náročných myšlenek.

Krásně se to píše, já vím. Ovšem prožívat toto v reálném životě, ke kterému patří děti, práce, vztahy, finance, naše neustále se měnící a reagující tělo.. to je opravdu mistrovská alchymie a my se do ní během společných hodin v ponoříme tak, jak nám bude dovoleno. 

Možná právě v této době čelíte chaosu a ztrátě jasnosti. Máte pocit, že je toho moc, ztrácíte víru i nadhled a cítíte se samy..

Seminář není vytvořen proto, abychom se plácaly po ramenou jak dobře nám jde společně trpět:-), ale proto, abychom ve vzájemném propojení posílily důvěru ve své vlastní zdroje, ve svou sílu, která ovšem, pozor, nevylučuje zranitelnost a přiznání slabosti, naopak!

Je to podobné, jako v józe – jestliže si s respektem ke svému tělu vyberete jednodušší pozici, není to výraz slabosti, ale síly!

A jestliže vědomě prožijete svoji slabost, bolest, nejistotu, strach a dokážete se na toto svoje prožívání a tuto svoji část podívat s láskou, není to rozhodně výraz slabosti, ale obrovské síly a odvahy.


A právě o to jde. O schopnost procítit svoji bolest, aniž byste se v ní utopily (a zpětně se nesoudit, pokud se v ní někdy topíte), protože právě tímto procesem se prohlubuje láska k sobě i k životu, a dochází i k léčení bloků a fyzického těla.

Ve společnosti se podobné projevy slabosti moc nenosí. Jsou považovány za nežádoucí – přece byste už měly být schopné ovládnout mysl, meditovat, myslet pozitivně a případně odvibrovat strach, když už na sobě tak dlouho pracujete ne?

Nebo se můžete setkávat s tím, že u konkrétních událostí máte podle převažujícího názoru většinové společnosti právo cítit se špatně a brečet, ale určitě by to měl být důvod velký (jako třeba úmrtí v rodině nebo vážná nemoc nebo válka), protože jinak jste fňukny a chudáčci, co si vymýšlí pseudoproblémy. 

Ach.. jak arogantně toto prohlášení může působit od těch, kteří si ještě skutečně neprožili a nepřiznali vlastní stíny a největší strachy.

Protože opravdu nikdo nemá právo kohokoli soudit, jelikož nejde v jeho botách. Neví, jak se cítí jeho tělo, jaké výzvy a zátěže si s sebou do tohoto těla i života přinesl

Každý máme v životě své výzvy – někdo nemoc, někdo opakující se finanční problémy, někdo ztrátu milované osoby, někdo všechno dohromady.. a někdo se potýká ve větší míře s velkou citlivostí a obsahy svého nitra, které nejsou na první pohled viditelné.

Nesoutěží se, kdo je na tom hůř a kdo má právo být smutný nebo vystrašený. Ale hlavně o to, dovolit si cítit tak, jak se cítím a neodsuzovat se za to, protože to může být označováno za přehnané nebo nepatřičné.

Protože přesně toto spousta dospělých zažívala v dětství – odsuzování za to, jací jsou. Jak se projevují a jak se cítí. A proto se postupně nasadily masky zdánlivé síly a výkonu, hlavně aby nebylo vidět to malé, vystrašené a opuštěné dítě, které je pořád součástí a čím více je odmítáno, tím více se projevuje a vyžaduje přijetí.

Zprostit se ztotožnění se svými zraněními a svými vzorci můžeme teprve tehdy, když je naprosto přijmeme a dovolíme si cítit pocity, které se dostaví, kdykoli se naše zranění znovu objeví, aniž bychom se zdráhali nebo si přáli, aby odešly. A tehdy, když se náš odpor rozplyne, se můžeme rozhodnout, že své vzorce přestaneme opakovat. Ale do té doby nás mají stále ve své moci. Citace z knihy Od iluzí k lásce

Proto pokud Vás toto téma volá, jste srdečně zvány do prostoru, kde můžete být takové, jaké právě jste, se vším, co se Vám děje a co cítíte.

Semináře i ostatní akce nevedu z postoje „já už to umím“, ale z místa, kdy jsem někdy přímo uprostřed nějaké bouře a velkých změn, cítím slabost a přesto dokážu vidět krásu a hodnotu v tomto procesu i v životě.

Další informace a přihlášení najdete tady https://jogaprodusi.cz/event/prijimam-sebe-2/

Přeju všem ten nejlepší vstup do Nového roku.

HÝČKACÍ VÍKEND S JÓGOU PRO DUŠI

4. – 6. 9. 2020

Víkend je určený pro ženy bez ohledu na to, jestli jste jógová začátečnice nebo zkušená jogínka.

Co se bude dít?

Kromě lekcí jógy Vás čekají vedené meditace, mantry, jóga nidra, tanec, výklad Osho Zen tarotu nebo antistresová masáž šíje a hlavy. 

Opravdová síla a živo(s)t není v boji, vzdoru a agresi, ale ve schopnosti umět se radovat, cítit se „ok“, a hýčkat se a podpořit i ve chvílích velké nejistoty, vnitřních i vnějších turbulencí…

Ponořit se do proudu života, do toho, co se zrovna děje. Zkusit, jaké to je neodporovat, nevzdorovat a neuzavírat se ve chvílích, kdy jsme zvyklé takto (ne) jednat. Dovolit si podívat se i na to „nepříjemné“ novým neodmítacím pohledem.

Dovolit si cítit a být vším a se vším. Procítit sílu pramenící z pravé radosti ❤️, která není ničím podmíněná. Je přirozeně naší součástí, jen ji často přes neustálé žvatlání mysli nevnímáme. Dovolit si zastavení a opravdový odpočinek i ve chvíli, kdy hlava říká, že nemáme důvod být unavené a srovnává nás s ostatními.

Během víkendu se právě na ni budeme ladit. Na ten vnitřní prostor, kde je klid a tichá radost z bytí bez ohledu na to, co se děje kolem.

Využijeme sílu i jemnost jógové praxe, vedení a vnímání dechu i těla, léčivé a uvolňující účinky jógového spánku i relaxací, oživujícího působení spontánního tance. Vytvoříme atmosféru, kde se každá podle svých možností uvolníme a dovolíme si projevit se. Bez jakékoli (ná) tlaku. Budeme si užívat a prožívat vše, co bude součástí těchto okamžiků, necháme se vést přítomností.

Kde se to bude dít?

Na místě, které má genius loci – Kalimeta.cz v unikátní kruhové stavbě reflektující světové strany podle magnetických pólů země. Jógu i meditace si užijete na střešní sluneční terase, případně ve vnitřních prostorách podle počasí. 

Centrum je umístěno na překrásném místě nad obcí Kuroslepy na Vysočině (40 km od Brna), obklopeno lesy a přírodní rezervací Údolí soutoku řek Oslavy a Chvojnice. Unikátní kruhová stavba reflektující světové strany dle magnetických pólů Země je inspirována řeckou a egyptskou posvátnou geometrií s prvky Feng Šuej a společně s kruhovou terasou symbolizující květ života vytváří jedinečný prostor k harmonizaci energie a našeho tělesného i duševního potenciálu. Ticho, klid, příjemná atmosféra, vyvážená energie, pohodlí a především možnost ničím nerušeného kvalitního spánku. Také se můžete těšit na krásné výhledy z hotelových pokojů do daleké krajiny a výlety do okolních lesů přírodní rezervace. Krásným zážitkem jsou i východy a západy Slunce na střešní terase.

Celková cena osoba/víkend: 4520,- včetně ubytování, plné penze a programu.

Plná veganská penze – energeticky vyvážené kvalitní jídlo připravované s pokorou a láskou z čistě zdravých a kvalitních surovin (v ceně je zahrnut i pitný režim po celý víkend – voda, káva, čaj). 

Té veganské stravy se netřeba lekat. Bude to změna, díky které velice pravděpodobně změníte na tento styl stravování názor:-) 

Pro rezervaci místa je potřeba zaplatit zálohu ve výši 1 100,- (cena programu) předem na účet 115-5497790257/0100.

Ubytování a stravu ve výši 3420,- hradíte v hotovosti až na místě.

S sebou si vezměte podložku a pohodlné oblečení na jógu i tanec.

Pokud se chcete přihlásit, pošlete mi e-mail nebo vyplňte formulář, do kterého prosím uveďte i svoji adresu.

SEMINÁŘ Skřet v hlavě

Kdy: 29.3.2020 10.00 – 15.00
Kde: Sportovní hala Podolí u Brna – malý sál
Cena: 700,-

Platba předem na účet: 115-5497790257/0100. Na požádání vystavím a přinesu fakturu. Do poznámky uveďte své jméno a text „seminář“. 

Kapacita je omezena na 20 osob

S sebou si vezměte podložku, pohodlné oblečení, blok a oblíbenou propisku.  

Na místě bude k dispozici čaj a něco malého, zdravého a dobrého k zakousnutí. Další občerstvení si buď vezměte s sebou, nebo můžete vyzkoušet restauraci, která by tou dobou už měla být otevřená. 

Pokud se chcete přihlásit, pošlete mi e-mail nebo vyplňte formulář, do kterého prosím uveďte i svoji adresu.

ŘÍDÍTE VY NEBO SKŘETI?

Mám v hlavě skřeta. Žvatlá cosi o tom, že se mi chce v zimě často spát, mám míň energie, všechno mi trvá a nejde mi psaní ani žádná jiná forma tvoření. Jsem teď den 2, tedy 2. den menstruačního cyklu, což v jazyce cyklické ženy znamená něco jako půlnoc. Takže potřeba spánku, zavrtání se do peřin a dejte mi všichni laskavě pokoj jo? Pracuju celoplanetárně, uzemňuju a zpomaluju😊 A skřet na to škodolibě odpovídá – no jo, jenže ty už máš tuto “náladu” dost dlouho, jak potom stihneš všechny ty věci a úkoly?? Přece už víš, jak se sebou pracovat, tak se sebou pracuj a konečně začni tvořit, i když jsi den 2. Nebo to všechno nestihneš!!!! 

Znám se už dost dobře a vím, že v těchto stavech kromě plného a vědomého dechu pomáhá psaní. Tak píšu. Těch skřetů je tam víc. Toho, co mi komentuje nedostatečnou tvořivost a pracovní morálku a chce po mně výkony, jsem nazvala Boss. Dalším ze skřetů je Chudák. Když totiž uvěřím Bossovi a sklopím uši, začne do toho kafrat i on. Poznám ho podle následujících keců – jsem myslel, že už jsi silnější. Medituješ, praktikuješ jógu a Wim hof dech, a umíš si poručit. Tak jak to, že to nefunguje??   

Kromě Chudáka a Bosse se občas objeví i Marfuša. Skřet, kterému není nikdy dost dobré. Třeba teď si Marfuša vzala na paškál to, že je pořád příšerná tma a že už jí to fakt leze dost na nervy. A že kdyby svítilo slunko, cítila by se o dost líp. Pro upřesnění – text byl psán v lednu, kdy byly Šlapanice často zahaleny inverzí a mlhou.

Skřetů v hlavě je samozřejmě daleko víc. Objevují se podle okolností a situací, aby mi pomohli uvědomit si, že tudy už opravdu ne. Je na mně, abych si vybrala, jak budu reagovat a čemu budu věnovat pozornost. Chci poslouchat skřety a věřit jejich slovnímu průjmu, nebo si vědomě zvolit jinou reakci? Jak se cítím, když věřím tomu, co říkají? Jaký vzorec se mi to tady zase objevuje? Dovolím si ho už pustit?  

Skřety jsem si pojmenovala proto, abych se od nich líp odosobnila. Já totiž nejsem skřet😊 Všechno to mumlání a žvatlání a komentáře, to nejsem já. Tedy jsou mojí součástí, ale nemají sílu řídit můj život, když jim to nedovolím. Já rozhoduju, já vybírám a určuju, čemu věřím, co poslouchám a čím se řídím. 

Představuju si to asi takhle. Když věřím skřetům, řídí oni. Sedí si pěkně za volantem a vezou mě do pryč. Někam k močálům, kde je tma, vlhko, zima a nevlídno. Já zatím sedím připoutaná na zadní sedačce, čučím ven na tu mlhu a tmu a nejsem schopná je zastavit, i když jedu někam, kam nechci. 

Pak je tady ale druhý scénář. Jakmile si uvědomím, že řídí skřeti – což bezpečně poznám podle pocitů slabosti, nedůvěry, strachu, pochybností nebo třeba i neschopnosti procítit vděčnost, narovnám páteř. Otevřu hrudník, dýchám a pozornost od skřetů dávám právě do dechu a do oblasti hrudníku. Když jsem unavená a bez energie, je zaměření pozornosti náročnější, než obvykle. To ale nic nemění na tom, že nic jiného mi stejně nezbyde. I ve velké únavě můžu pozornost od skřetů zaměřit na oblast srdce a na svoje tělo. Nechám skřety řídit, nebo je vyházím z předního sedadla, odlepím jim pracky od volantu a připoutám je do zadní sedačky? Nebo ještě přitvrdím a rovnou je zavřu do kufru? 

Už jen tohle psaní způsobilo to, že skřeti zmlkli a pomalu se přesunují na zadní sedadla. Sice ještě nepatrně skuhrají, ale už jim ani není rozumět. Tady ta představa mi hodně pomáhá, když se přistihnu přitom, že mě skřeti táhnou kamsi do močálu. 

Byly doby, kdy skřeti řídili většinu mého života a v močálu a v temnu jsem byla hodně často. Občas sice vykouklo slunce, a cítila jsem se líp. Ne ale díky změně svého přístupu, ale díky změně vnějších okolností. Jakmile nastala změna, která se nelíbila skřetům, začala jsem se znovu cítit špatně.  

Je spousta způsobů, jak skřety vyházet od volantu a převzít řízení. Na semináři se budeme věnovat jak těm, které pomáhají v akutní situaci, kdy míříme do močálu, tak těm obecným. Díky kterým se při pravidelné praxi skřeti začnou přesunovat na zadní sedadla nebo do kufru dobrovolně a relativně rychle😊 

Co vás na semináři čeká?

  • Lekce jógy zaměřená na vnímání těla, dechu, pohybu, pocitů i skřetů. 
  • Prožitková meditace.
  • Jak poznám skřeta?
  • První pomoc, když řídí skřeti.
  • Jak se skřety pracovat každodenně a dlouhodobě.
  • Tvořivá skřetí dílna – budete mít možnost některé ze svých hlavních skřetů odhalit a pojmenovat.
  • Budeme vyvažovat. Je fajn o skřetech vědět, ale nechceme jim věnovat zbytečnou pozornost.  

I tentokrát ze všech zúčastněných vylosuju jednoho, který si odnese bonus. Bude jím kniha Potřebuji tvou lásku – je to pravda? od Byron Katie.

SEMINÁŘ: Emoční jóga – umění cítit

Kdy: 18. 1. 2019 10:00–15:00  
Kde: Sportovní hala Podolí u Brna – malý sál
Cena: 600,- 

Platba předem na účet: 115-5497790257/0100, pošlete ji ale prosím až v lednu. Na požádání vystavím a přinesu fakturu. Do poznámky uveďte své jméno a text „seminář“. 

Kapacita je omezena na 20 osob

S sebou si vezměte podložku, pohodlné oblečení, blok a oblíbenou propisku.  

Na místě bude k dispozici čaj a něco malého, zdravého a dobrého k zakousnutí. Další občerstvení si buď vezměte s sebou, nebo můžete vyzkoušet restauraci, která by tou dobou už měla být otevřená. 

Pokud se chcete přihlásit, pošlete mi prosím e-mail nebo vyplňte formulář.

Co vás na semináři čeká

Tématická lekce jógy. V pozicích bude prostor pro procítění a otvírání celé oblasti hrudníku (srdeční čakry) a uvědomění opory, která je nám vždy k dispozici – spojení se zemí, se středem těla (oblast solaru), se srdcem, i s dechem.

Síla dechu – a využití jeho účinků při běžných činnostech i v emočních smrštích.

Emoce – přijetí versus vzdorování. Ventilování versus utápění se v sebelítosti.

Jak si poskytnout útěchu, oporu a pocit bezpečí v náročných situacích. 

Umění vědomého předstírání aneb fake it till you make it. 

Budeme se učit, jak převzít kontrolu nad myslí. Buď totiž pracuje mysl pro nás a nebo my pro ni.

Prostě to udělejte. A co? Uvidíte!

Nevyhýbáme se nepříjemnému. Proč? A jak to udělat? 

Meditace/relaxace na téma důvěra v proces, v sebe, v život. Uvědomíme si ji a procítíme. Každý podle toho, jak je v dané chvíli schopen.

Praktická cvičení – tentokrát jich bude víc. Budete mít možnost zjistit, jak reagujete, co se vám honí hlavou a jak s tím vším naložit. 

Úsměv, smích, uvolněný obličej. Protože nemáme brát život příliš vážně, stejně z něj nevyvázneme živí. To ovšem neznamená, že bychom si ho neměli užít!

Celou akcí nás budou provázet kompozice esenciálních olejů Bewit, které krásně dokreslí celkovou atmosféru a podpoří nás ve změně.

Většina z nás se bojí cítit

Proč? Protože když cítím, jsem zranitelná. Když cítím, jsou tam nejenom ty krásné a hřejivé pocity – nadšení, radost, láska… Jsou tam i ty další. Obrovský strach, smutek, pochybnosti, lítost, sebelítost, bolest… Tohle většinou nechceme a úspěšně předstíráme, že tam nejsou. Případně jim vzdorujeme a bráníme se jim. Lítost zapijeme, smutek zajíme, strach utopíme v práci, nasadíme pózu silného člověka. Ve skutečnosti ale sílu nemáme.  

Tento přístup a stavy, které z něj vyplývají, znám důvěrně. Žila jsem v tomto postoji většinu života. A to i přesto, že jsem se v tom necítila dobře. Jinak jsem to ale neuměla. Nikdo mě neučil, co dělat se strachem. Nevěděla jsem, co si počít s věčnými pochybnostmi o sobě, s pocity viny, nedostatečnosti, nespokojenosti.  

To všechno ve mně bublalo tak dlouho, až to jednoho krásného dne vybublalo do stavu obrovských úzkostí a strachů, kdy jsem měla problém ráno vstát a jít do práce. Žila jsem v ustavičném tlaku, který jsem na sebe vyvíjela já sama. Byla jsem donucena provést radikální změny a začala jsem praktikovat jógu. To byl ale jen začátek té cesty a jen jedna z mnoha změn.  

Všichni čelíme výzvám, náročným situacím, změnám

Nejsou tady pro to, aby nám život komplikovaly, ale aby prohloubily naši živost, pokoru, soucit a pomohly nám vyrůst a zesílit. Protože jedině když překonáme sami sebe, svoji lenost, pohodlnost, neochotu prožívat život v celé jeho pestrosti, neutíkáme od toho, co je – dokážeme vidět a cítit jinak. Teprve potom si vychutnáme opravdovou a nefalšovanou radost z jednoduchých věcí. Teprve potom se život promění v něco naprosto odlišného – jsme schopni vnímat smysl, naplnění, důvěru. A to i v případech, kdy se ocitneme v totální nejistotě. 

Jak je to možné? Všechny výzvy a okolnosti, které nás sráží na kolena nás totiž vedou k tomu, abychom plně vyjádřili sami sebe. Abychom se učili být sami sebou. Se vším, co k nám teď patří. S tím krásným, i s tím ostatním. Tohle vnímám jako to největší naplnění a současně největší výzvu – dokázat být sama sebou za všech okolností, nebo se o to alespoň pokoušet. Nechtít se zavděčit, nechtít maskovat a předstírat. Ale ani zbytečně nerebelovat. Jednat ze srdce a ne z pozice ega, které často jako malé dítě chce a chce a chce a ještě si u toho dupne nožičkou. Jde o to projevit se upřímně a otevřeně, být sama sebou i přesto, že se to někomu nemusí líbit. Nejde o to, necítit strach. Ale o to projevit se i přesto, že strach cítím a někdy jít doslova s kůži na trh. A umět si v těchto náročných chvílích poskytnout oporu.

Čím jsem starší, tím intenzivnější mám pocit, že nic nevím. Přesto se zase po delší době pokusím předat něco z toho, co mě inspirovalo ke změně. K totálně odlišnému úhlu pohledu na život a na to, co se (mi) děje. Jsem sdílející typ, miluji sdílení – vy, kteří už ke mně chodíte několik let – to víte. A pokud s vámi něco z toho, co tady čtete rezonuje a chcete něco změnit, přihlašte se na seminář, který bude od těch minulých poněkud odlišný. Čím? Nechte se překvapit.

I tentokrát ze všech zúčastněných vylosuju jednoho, který si odnese bonus. Bude jím kniha Hledět do slunce a tančit od Josepha M. Marshalla.

SEMINÁŘ: Chvála pomalosti

Dát takový titulek do předvánočního semináře se může zdát jako drzost, ale risknu to:-)  

Padáte v prosinci na ústa, nestíháte odškrtávat položky ze seznamu úkolů a lítáte jako zběsilí? Štvou vás kolegové, šéfové, děti, zákazníci, řidiči MHD, déšť a ta věčná tma? Nemůžete se dočkat, až to se sklenkou vína zapíchnete na Štědrý den u pohádek? Tušíte, že jste ve stresu, ale sakra kašlete na to, protože se nebudete stresovat ještě tím, že jste ve stresu?

A nebo patříte k těm, co jsou v prosinci v pohodě a s lehkým úsměvem sledují ten šrumec kolem?

Seminář, jehož tématem je vědomé zpomalení a zklidnění si užijete ať už jste chronický stresátor, nebo prosincový „flegmatik“, který si tento čas ještě rád zpříjemní.

Proč zpomalovat? Protože bez zastavení není uvolnění. A nejedná se jen o cílené zastavení a lenošení, kdy si hodíte nohy na horu a odpočíváte, i když to je stejně tak důležité. Jde hlavně o zpomalení mentální, kdy si mimo jiné vybíráte čemu, jak a kolik pozornosti věnujete.

Kdy se učíte uvolnit i v tom, co je. Cílem semináře není udělat z vás šneky, ale zprostředkovat jiný úhled pohledu na všechno, co se kolem vás a ve vás děje. Možná se začnete jinak dívat na multitasking a posvítíte si na priority. A necháte si jen ty, které opravdu chcete, nebo musíte. “Měla bych” nemilosrdně zahazujete. Protože buď něco chcete, musíte nebo nechcete. 

Být pomalý znamená, že ovládáte rytmus svého vlastního života. Vy rozhodujete v jaké rychlosti se bude vše odvíjet. Rychlost znamená agresivitu, netrpělivost, akci, kvantitu na úkor kvality, uspěchanost, napětí, povrchnost. Pomalost je opak: klid, vnímavost, intuice, trpělivost, zvažování, kvalita.“ Citace z knihy Chvála pomalosti od Carla Honoré, která mě k tomuto semináři inspirovala.

Co Vás čeká, pokud přijmete tuto zpomalovací výzvu? 

Sestava pozic pro celkové zklidnění a uvolnění těla a alespoň dočasného deaktivování mysli. 

Dechové techniky, které vás zharmonizují a dají vašemu nervovému systému signál “no stress”

Voňavá relaxace s meditací na téma “uvolňujeme se v tom, co je”. 

Budete se učit nestěžovat, nekritizovat a neironizovat. Dokud to nevyzkoušíte, zřejmě těžko uvěříte zázračným účinkům tohoto přístupu. O tom, jaké účinky mělo nestěžování na mě, si můžete přečíst tady

Zjistíte, že nemusíte podléhat stresu i přesto, že se nacházíte v jeho samotném středu a všichni kolem vás už ze zoufalství visí na lustru:-) Nejde ani tak o to, jestli ve stresu zrovna jste, ale jak němu přistupujete.

Kromě dobrého pocitu si ze semináře odnesete praktické tipy jak na zklidnění a zpomalení, aniž byste se museli až do vánoc odstěhovat do hlubokých lesů, kde není ani živáčka.

Užijete si pohodovou a uvolňující atmosféru doplněnou o působení esenciálních olejů.  

Seminářové bonusy

Prodlužte si seminář až do 14.30, pokud chcete ovonět a vyzkoušet esenciální oleje Bewit a třeba z nich vytvořit i užitečný, voňavý a originální dárek. 

Ze všech zúčastněných vylosuju výherce, který si může provonět prosinec směsí esenciálních olejů Humility

V rámci semináře bude probíhat i výměnný bazárek. Přineste to, co doma nepoužíváte a rádi byste danou věc poslali dál a vyčistili tak svůj prostor – např. oblečení, kosmetiku, knihy. Vezměte prosím pouze věci, které jsou v dobrém stavu a sami byste byli ochotni si ji vzít, kdyby vám ji nabízel někdo jiný. 

Jdete do zpomalení se mnou?

Kdy: 8. 12. 2019 10:00–13:30  
Kde: Sportovní hala v Podolí  – malý sál v 1. patře
Cena: 450,- 

Platba předem na účet: 115-5497790257/0100. Na požádání vystavím a přinesu fakturu. Do poznámky prosím uveďte své jméno a text „seminář“.  

Kapacita je omezena na 23 účastníků. S sebou si vezměte podložku, pohodlné oblečení, blok a oblíbenou propisku.   

Na místě si vychutnáte levandulový čaj a něco malého, zdravého a dobrého k zakousnutí.

Kromě svého jména napište prosím při přihlašování i adresu, která bude využita pouze pro vystavení faktury:-)