Autor: Pavla Čadová

V květnu se necháme okouzlit kombinací zelené mandarinky a bergamotu. Tato kompozice je lehká a povznášející. Probouzí spontánnost, optimismus, radost a bezstarostnost. 

Krásně navazuje na předchozí měsíce, kdy jsme posilovali vytrvalost a houževnost a překonávali pocity oběti. Čistili jsme tělo i mysl, vytvářeli prostor pro nové a nechali odcházet to, co nepotřebujeme. Učili jsme se uvědomovat si svou mysl, zacházet s ní a přijímat sami sebe se vším, co k nám patří. Abychom nakonec byli připraveni na akci. Na činy, které jsou v souladu s námi a naším životem, a které nám pomohou ke smysluplné změně.

Teď je čas na odměnu. V květnu odlehčíme a užijeme si jaro v plné kráse. Všechny barvy, vůně, lehkost a radost. Bergamot a mandarinka budou doplněny o pozice, které radost a spontánnost podporují. 

Budeme si víc hrát a zvykat si na to, že být spontánní je naprosto v pořádku. Stačí dodržet jedno pravidlo – nikomu vědomě neublížit. Pak už jen sledujte, jak právě spontánní akce a činy dokáží proměnit i všední den v cosi naprosto nevšedního.

Každý měsíc si můžete užít jógu s jinou esencí. V březnu jsme na sebe nechali působit směs Peace, která přirozeně tiší mysl.

Pokud máte tendence k puntičkářství, přeháníte to s prací a vaše mysl připomíná splašenou opici, která se zastaví jen proto, aby se podrbala na zadku, můžete vyzkoušet právě Peace. Navozuje pocity optimismu a uvolnění a pomáhá nebrat sebe ani život příliš vážně. Kompozice je lehká, jemná, osvěžující a přitom zklidňující.

V dubnu se na lekcích Jógy pro duši potkáte se směsí nazvanou 3S = 3 sekundy. Název je odvozen od samurajské zásady – napočítej do tří a udělej to. Podporuje v nás sílu a odhodlání konat. Jít do akce. Bez skutečných činů se totiž žádná zásadní změna, která by byla v souladu s námi a s naším životem, neuskuteční. Tato esence je poměrně výrazná. Může se stát, že si ji buď okamžitě zamilujete pro její intenzitu, anebo ji ze stejného důvodu zavrhnete. Anebo se k ní vrátíte později.

Já ji používám v případě, kdy mám tendence prokrastinovat, odkládat důležitá rozhodnutí nebo činnosti, nebo jsem prostě jen líná a letargická a vím, že by mi pomohla činnost. Kapku vetřu do dlaní, zhluboka se nadechnu a jdu do akce. Už není cesty zpět. Třeba i vám její síla a výrazná kompozice pomohou.

Přeji nám všem krásné, aktivní a kreativní jaro.

Miluji propojení jógy a voňavých esencí. Začínala jsem před pár lety s výrobky Saloos a postupem času zkoušela řadu dalších, včetně americké doTERRY, až jsem nakonec skončila u českých esenciálních olejů Bewit.

Nejsem odborník na aromaterapii, stejně jako nejsem ani odborník na jógu. Neustále se vyvíjím, učím a přicházím na nové souvislosti. Bewit jsem si vybrala intuitivně. Mám z těchto esencí opravdu dobrý pocit. Jsou kvalitní, silné a mají duši.

Pomáhají v těle aktivovat samouzdravující procesy, stejně jako jóga, a propojit nás se sebou. Mají přímý vliv na naše vibrace a na to, jak cítíme a vnímáme. Logická mysl tomuto moc nerozumí a netřeba jí to analyticky vysvětlovat. Stačí, pokud máte právě ten dobrý pocit. Ať už ze samotného praktikování jógy nebo z užívání si těchto esencí.

Ještě před pár lety jsem o józe nevěděla téměř nic. Jen to, že uklidňuje a že bych ji měla asi začít praktikovat. Už po pár lekcích bylo ale jasné, že jógy se už nikdy nepustím. Netušila jsem proč, prostě jsem to věděla. Ten pocit byl tak silný a intenzivní, že dokonce ani moje mysl nepotřebovala další logické argumenty. A něco velice podobného zažívám i se silicemi Bewit. Vím, že teď jsou pro mě a mou praxi tím nejlepším doplňkem.

V měsíci lednu si během lekcí užíváme směs esenciálních olejů Winner, která nám pomáhá překonat postoj oběti, pokud k ní máme sklony. Posiluje v nás vytrvalost a houževnatost, a to právě v případech, kdy máme tendence být apatičtí či líní. Podpoří v nás to správné sebe-vědomí a aktivuje schopnost proměny a obnovy.

Na únor připravuji směs citronu a borovice, která v nás podpoří vitalitu. Lépe se propojíme sami se sebou i se životem samotným. Tato směs pomáhá zpracovat pocity viny a obnovit radostné a pozitivní emoce, včetně přijetí sebe sama. Podpoří v nás jasné myšlení, soustředění i cílevědomost a současně tiší obavy, starosti a otvírá srdce. Osvěží i zklidní a připraví nás na jaro, kdy s větší lehkostí budeme schopni žít, dýchat i tvořit.

Pět let si vedu deník. Zapisuji do něj myšlenky, své největší strachy, pocity, emoce, objevy. Taky to, co jsem zvládla a za co se můžu pochválit a to, co mi ten den udělalo radost.

Každý den pak označím ještě podle toho, jak jsem ho celkově prožila:

Skvělý/úžasný den – srdíčko.
Fajn/dobrý den – fajfka.
Ok den – pomlčka.
Hrozný/strašný den – křížek.

První roky se deníky křížky docela hemžily a některé byly dokonce tučně zvýrazněné, coby mimořádně příšerný den. Dokonce v těchto případech chyběly i zápisky, neměla jsem na ně sílu. Všechno se mi zdálo tak strašné a bezútěšné, že jsem o tom nemohla ani psát.

Svoje pokroky a změny vidím jasně vždycky až zpětně. Stejné to bylo i v tomto případě. Došla jsem ke zjištění, že se objevují delší časové úseky bez křížků. A letos, 26. 1. oslavím rok, kdy v deníku není nakreslený ani jeden křížek!

Jedna z mých největších lekcí je nenechat se pohltit a odradit svým strachem a konečně už úplně se vymanit z pozice oběti, ke které jsem měla sklony většinu života. A teď najednou zjišťuji že – ty jo, ono je to všechno nějak jiné. Jinak reaguji, jinak myslím a jinak vnímám. Áááá ten pocit svobody je úžasný! Nejde totiž o to, že bych si žila zenovým životem v neustálém klidu. Pořád se mnou cloumají emoce a pořád přichází nové výzvy. Zakopaný pes bude v tom, že už se na ně dívám jinak. Neberu je jako překážky, problémy a nespravedlnost, ale jako učební látku.

To by ovšem vesmír nesměl mít smysl pro humor, aby mi to nějak nezpestřil. Je to podobné jako s nestěžovací výzvou, která mimochodem s tím stavem bez křížků úzce souvisí. Jakmile jsem se do ní pustila, začaly se dít věci. Náročné situace, které ze mě vytahovaly na světlo jednoho kostlivce za druhým, a já se zas a znovu ocitala ve víru emocí, který mě pak vyflusnul naprosto vyčerpanou a s udiveným výrazem.

No a teď je to podobné. Jako by tam někdo nahoře říkal „tak bez křížku říkáš jo?“ A tak teď ležím v posteli s bolavým a nateklým kotníkem (dopoledne jsem stoupla na kostičku lega a vůbec netuším, jak ta miniaturní potvora způsobila podvrtnutí). K tomu se přidal fakt, že Ondra měl poslední dny docela vysoké horečky, což je pro mě, coby bývalého intenzivního hypochondra, pořád ještě stresující událostí. I když daleko méně, než před pár lety.

Co je na tom všem skvělé je ale fakt, že i přesto nemám potřebuji si do deníku zaznamenat křížek! Vnímám se a pozoruji svoje reakce. A i když si někdy z pozice diváka říkám, že to s těmi emocemi zase trochu přeháním, dokážu se už konečně i v těchto situacích jakž takž ukotvit. Prodýchat je. A usmát se. Jo, já se jim i sobě směji. A k tomu třeba z hecu přidám i pár tanečních vlnivých pohybů.

Nejsem psychouš (teda doufám), jen mi to předstírání (tedy vědomé předstírání) úsměvu a pohody potom tu pohodu pomůže líp najít. Když mám tendence k vážnosti a zveličování, tak všechno, co se mi děje je podbarvené velkou negativitou a dosahuje obřích, až katastrofických rozměrů.

Když si tak pro sebe rekapituluji, co mi k mému současnému stavu pomohlo:

Jóga – jak překvapivé že? Vezmu si z ní to, co potřebuji. V tomto případě různé typy dechových technik a samotné uvědomění dechu, které v některých případech doplním o pozice. Například hora mě dokáže uzemnit a ukotvit.

Inspirace z knih – mám přečtené skoro všechny od Esther a Jerryho Hickse, kteří interpretují Abrahamovo učení. Například Požádej a je ti dáno je jedna z mých oblíbených.

Ten smích a tanec – i když mi do tance a smíchu vůbec není. Předstírám. Ale vědomě. Nejde o to něco zastírat a lakovat realitu narůžovo. Jen si vyberu, že budu jinak reagovat. Uf, ale toto je někdy pekelně těžké.

No a samozřejmě samotné nestěžování. Uvědomuji si, co říkám a když se přistihnu, že chci například vyslovit – ach jo! Co budu dělat? Ten kotník fakt bolí. Jak budu cvičit jógu? Tak to nevyslovím. Jsem si této myšlenky vědoma, ale dál ji nerozvíjím a svoji pozornost zaměřím na něco jiného, co mi přináší dobrý pocit. Například psaní tohoto článku.

Jsem tady a teď a čekám, co z toho vyleze. Když jsem ve stresu nebo jiných negativních emocích, neumím se správně rozhodovat, protože jsem v křeči. Proto řeším jen to nejnutnější a se vším ostatním počkám, až se zase budu cítit líp.

Jsem na sebe hodná, jak jen to jde. I ve svém vnitřním dialogu.

Jo a taky už tak neřeším, co si bude kdo myslet, až bude číst moje články. Nejsem žádný profi spisovatel a vím to o sobě. Píšu hlavně pro sebe a jestli se najde třeba jen jedna osoba, která díky tomu objeví další svoje „AHA“, nebo se díky čtení bude cítit líp, tak je to fajn.