Poslední dny mám pocit odpojenosti. Často se přistihnu v modu “autopilot”, kdy pořádně nevnímám co a jak dělám. Jsem unavenější a intuice nefunguje tak, jak jsem byla zvyklá. Toto jsou signály, které mi jasně sdělují – bacha, mysl tě honí jako nadmutou kozu. Zastav se, prodýchej a začni opravdu vnímat to, co děláš.
Právě teď tedy zhluboka dýchám, sedím s rovnou páteří před počítačem a spontánně píšu tento článek. V hrnci na sporáku se smaží hromada cibule na hlívový guláš, kterou jsem předtím vědomě a pomalu nakrájela. Byla jsem jenom já a ta cibule. Tohle je totiž jeden ze způsobů, který používám v případě, že jsem hodně v hlavě a kontrolu přebírá autopilot.
Ať už dělám cokoli, zpomaluji. Pomalu vytahuji prkýnko, vybírám vhodný nůž, dýchám a krájím cibuli. A přidávám další kalibr, který mysl vyvede z konceptu. Kroužím pánví a uvolňuji boky, usmívám se jen tak a pomalu krájím. I teď se usmívám, když to píšu. Usmívám se hodně. Tak, že mám vrásky kolem očí. A pořád u toho dýchám. Teď jsem tady a teď. Jen já a text, který píšu. Spontánně a bez přípravy.
Právě jsem se vědomě zastavila a převzala kontrolu. Následuji sama sebe, svoje pocity a řídím se tím, co teď potřebuji a z čeho mám dobrý pocit. Mysl už nešéfuje. Možná ale zase za chvíli bude. Pokud se to stane, znovu se zastavím (stačí mentálně), znovu prodýchám a začnu se soustředit na činnost, které se právě věnuji. Vědomě chodím po bytě, všímám si toho, jak pracují nohy a chodidla. V jakém postavení mám páteř, jak se cítí hrudník a vnitřním zrakem mrknu i na obličej. Pokud je napjatý s vráskou mezi obočím, uvolním ho. Skvěle na to zabírá právě úsměv.
Pokud se vám tento mentální trénink, jehož vedlejším efektem je zklidnění mysli i vnímání těla líbí, jděte do toho. A nenechte se odradit případnými počátečními neúspěchy. Úspěchem je už to, že se do této praxe pustíte. Jestliže totiž mysl na tento přístup není zvyklá, může se hodně bránit. A odrazovat vás. Použije ty nejpřesvědčivější argumenty, aby vám vysvětlila, proč to nemáte dělat. Přistupujte k ní jako ke svému milovanému, momentálně vzteklému dítěti a vysvětlete jí, že to chápete, ale přesto se budete věnovat tomu, co chcete vy a ne ona. Uf. Makačka co? Nevadí. Praxe je to úžasná a užitečná. Provádět ji můžete kdykoli a kdekoli. Čím náročnější situace, tím lepší tréninkové podmínky.
Ti z vás, kteří navštěvujete lekce Jógy pro duši tuto praxi znáte. Přesně takhle totiž pracujeme s tělem i myslí během cvičení jógy. Vnímáme detaily každé pozice, všímáme si toho, jak se cítíme. Pohyby provádíme pomalu, plynule a vědomě. Dýcháme, uvolňujeme obličej, tělo i hlavu. Toto je také jeden z důvodů, proč se po cvičení často cítíte tak lehce a svobodně. Žrout energie, který má obrovskou spotřebu – tedy naše mysl – se totiž během praktikování jógy uklidnil. Nevěříte? Vyzkoušejte. Odměnou vám postupně bude zvětšující se pocit svobody, vnitřní síly a klidu.
Jen dejte bacha, ať nespálíte tu cibuli. Tak jsem se zakousla do tohoto přítomného okamžiku, že cibule se stala téměř minulostí. Zachránila jsem ji v poslední minutě!