Ať už se jedná o změnu a proměnu jakéhokoli typu – změnu myšlení, návyků, nebo oblast zdraví, hojnosti, vztahů, práce s emocemi – není větší brzdy, než touha po výkonu a dokonalosti spojená s pocitem vlastní důležitosti.
A je možné to skvěle demonstrovat právě na funkčním dýchání – tedy na dýchání, které je pomalé, jemné a nenásilné.. A jednoduché. Což právě může být onen odrazující prvek.
Jeho součástí jsou techniky a způsoby dýchání, které vám pomohou například:
- naučit svoje tělo správnému dechovému vzorci – tedy pomalému a jemnému dechu nosem do bránice
- proměnit biochemii v těle a podpořit fungování všech jeho systémů
- zrehabilitovat plíce po virových onemocněních
- pomoct si, když na vás něco leze
- zmírnit a postupně proměnit úzkostné stavy
- přepnout do klidového stavu – parasympatického nervového systému a odejít z aktuálního stresu a napětí
- zlepšit výrazně svoji kondici – fyzickou i mentální
A všechny tyto techniky/přístupy fungují, pokud si do toho člověk nehodí vidle přílišnou snahou, výkonem – spěchem, touhou po dokonalosti a postojem – cože, to musím zpomalit a vzdát se výkonů, aby to fungovalo?? Potřebuju výsledky hned, nemám čas tady ztrácet čas.. a co moje výkonnostní křivka a tepovka na hodinkách, vždyť budu jak lemra??
V tomto případě tělo nereaguje a vypadá to, že „dýchání nefunguje“… tělo totiž není blbé. Jakmile vyvíjíme tlak a máme očekávání výsledků ve smyslu – když už to bude a proč to ještě není, potřebuju se rychle uzdravit, zhubnout, uvolnit.. asi dělám něco blbě.. – sami sobě sobě házíme klacky pod nohy.
Funčkní dýchání není o tom podávat mega výkony a pak padat do velké únavy. Je to o udržitelném a harmonickém přístupu, který tělu dlouhodobě pomáhá být v rovnováze.
Často se děje to, že lidi se na dechovou praxi vykašlou, protože mají pocit, že to nefunguje. A jdou a hledají další informace a další metody, které ale brzy opouští a hledají nové a „lepší“ ze stejných důvodů – nefunguje to a nebo jen chvíli a částečně..
Nedají sami sobě dostatek prostoru, času a trpělivosti k tomu, aby se účinky mohly projevit.
Často to po pár dnech nebo rovnou z fleku odsoudí. To přece vidím, že ty výsledky nejsou ne? Tak proč u toho zůstávat? Je to stejně blbost.. dýchá každý a kdyby byl dech tak zázračný, tak by se o tom mluvilo víc ne? Kašlu na to..na takové jemné a jednoduché blbosti nemám čas .. a vrátí se tam, kde byli předtím. Do postoje – nemá to cenu, to nejde, nemám energii, vůli, čas, je toho moc a dýchání je až moc primitivní, potřebuju něco víc wow!..
Je proto dobré vědět, že ať už se věnuju dýchání, józe, meditacím, jakýmkoli způsobům práce s myslí a emocemi – princip je stále stejný – pro to, aby se mohlo začít něco skutečně projevovat, měnit a dlouhodobě fungovat jsou potřeba tyto kvality:
ZPOMALENÍ
Skutečně schopnost Z P O M A L I T je zásadní. Něco o tom, co by bývalá motorová myš, vím.
A pokud to s funkčním dýcháním a proměnou svého dechu, a tedy i těla a mysli, myslíte vážně, bez zpomalení to nepůjde..
Pokud jste například zvyklí běhat a nepřizpůsobíte svůj pohyb dechu (tzn. nezpomalíte tak, abyste nefuněli a nedýchali pusou), nedokážete se na nějakou dobu vzdát svých výkonů – tak pojedete dál na energetický dluh a kvalita vašeho dechu se těžko zlepší.
A proč byste to měli dělat? Proč dát na první místo jemný dech a teprve tomu přizpůsobit pohyb a aktivity? Protože když budete mít jako prioritu výkon, dech se přizpůsobí – samozřejmě. Tělo má obrovskou schopnost adaptace. Co jiného mu taky zbývá? Jenže způsobem, který tělu neprospívá.
Dochází k hyperventilaci – k rychlému, vysookobjemovému dýchání, při kterém nedochází ke kvalitnímu okysličení tkání a svalů, a tělo na buněčné úrovni nedokáže vyrobit dostatek energie. Jedete na dluh. Znovu a znovu. Tělo to dává, i dlouhé roky, ale jednoho dne dojde do bodu, kdy dluh je tak velký, že tělo řekne DOST. Už nemám z čeho brát a nekompromisně vás zastaví..
Je dobré vědět, že Váš egouš/mysl udělá všechno pro to, abyste buď zůstali v letargii a lenosti a do žádné změny se nepustili nebo naopak zařídí, abyste se nezastavili a měli toho moc. Abyste se dál honili za počtem kroků, nejlepším časem, skvělými výsledky všeho druhu (v práci, doma i ve sportu) nebo abyste z pohodlnosti či navyklých způsobů chování odsoudili to, co by mohlo skutečně pomoct.
Ve spěchu jedeme na autopilotovi – v podvědomé mysli, kde jsou uloženy všechny programy a přesvědčení, které jsme za svůj život nasbírali a přijali za své. A ty nás vláčí zběsilým tempem ke stejný rozhodnutím, činům – chování a tedy i pocitům a emocím (zvyky – návyky) – v tomto stavu potom ve skutečnosti není možnost volby.
Jakmile ale začnete pracovat s dechem, nevyhnutelně je v tom obsažená i práce s myslí a vy si začnete uvědomovat, jak často a intenzivně si házíte klacky pod nohy svým přístupem, jednáním, slovy i navyklým způsobem uvažování.
Otázky pro sebereflexi: Kam se to pořád tak ženu? Za čím? Co tím chci dokázat/získat? Budu si připadat díky tomu hodnotnější? Jak vypadá moje dýchání, když spěchám a jsem ve stresu? K čemu ten spěch a rychlost vede? Budu díky tomu dřív tam, kde chci být? Například ve stavu naplnění, vděčnosti a klidu?
JEMNOST
Jemnost je nádherná kvalita, ke které většina lidí v dnešní zrychlené době potřebuje dozrát. Jde ruku v ruce s pomalostí a ve zběsilém tempu ji nenajdete, protože tam už prostor obsadil tlak.
Jestliže jste pod tlakem, veškerá praxe typu dýchání, meditací, jógy, vnímavosti (mindfulness), do které se pustíte, se pro vás může stát neurotickou dřinou, a proto u ní pravděpodobně dlouho nevydržíte. Chcete něco tak moc a tak rychle, že si to ve skutečnosti blokujete…
Proto uvolněte obličej a usmějte se (ano, i když zrovna není důvod), prohlubte a zpomalte dech a přeneste pozornost do těla. Můžete narovnat páteř, otevřít hrudník, zpomalit i své pohyby a více vnímat to, co právě děláte. A začněte k sobě postupně ve svém vnitřním dialogu promlouvat laskavě. Vnitřní dialog není slyšet, ale přesto je velice mocný. Každý k sobě každodenně promlouvá a nějak o sobě smýšlí a to se potom odráží i venku.
Je spousta způsobů, jak přinést do sebe i svého života více jemnosti a dýchání je jednou z nich.
Protože to jakým způsobem každodenně dýchám hodně vypovídá o tom, jak se k sobě chovám a jak se sebou ve skutečnosti zacházím.
Jemnost v kombinaci se zpomalením pomáhá postupně proměnit i přílišnou mentální aktivitu – „overthinking“ – neschopnost přestat myslet, řešit, analyzovat, vytvářet katastrofické příběhy, vracet se ke křivdám z minulosti atd, což často vede k přehnané aktivitě fyzické – člověk chce utéct svým pocitům, myšlenkám a emocím.
Otázky pro sebereflexi: Jak k sobě promlouvám a jak se sebou zacházím a to hlavně když je mi blbě a „nedaří se mi“? Podporuju se nebo se shazuju, kritizuju a odsuzuju? Jaký je můj navyklý způsob chování, když se učím něco nového nebo procházím změnou?
POŽITEK A SMYSL
Nacházejte v aktivitách, kterým se chcete pravidelně věnovat podobné kvality jako například v tanci, zpěvu, malování, procházkách přírodou, houbaření (ta je moje oblíbená:-).. v tom, do čeho se ponoříte a děláte to pro tu činnost samotnou. Pro pocit naplnění, radosti a vděčnosti. Neděláte je proto, abyste byli lepší a zvedli si sebehodnotu.
A tyto kvality můžete najít i v dýchání, meditaci, bdělé pozornosti, přístupu ke své mysli a k sobě samému.
Když vám to, co děláte dává smysl a znáte význam a souvislosti (víte proč to děláte), postupně se prohlubuje radost a vy neanalyzujete a nezkoumáte, kdy už se dostaví výsledky. Prostě to děláte, protože víte a cítíte, že tohle je pro vás to pravé a užíváte si to. A tím se přirozeně prohlubuje i pocit vděčnosti.
Potom analytická mysl a tendence k přehnanému přemýšlení o všech a o všem ustupuje do pozadí a vy se noříte do přítomného okamžiku. A tak se postupně uděje to, po čem toužíte – zlepší nebo úplně zmizí astma, návaly úzkostí, chrápání či spánkové apnoe, promění se způsob, jakým dýcháte i myslíte – a to všechno bez tlaku, protože místo něj jste využili energii radosti, smyslu a ponoření se do toho, co děláte – požitek.
VYTRVALOST A LASKAVÁ DISCIPLÍNA
Dělat stejné věci a očekávat, že se něco změní, je v podstatě šílenství – notoricky známé rčení, ovšem velice pravdivé.
Jednou z největších výzev a zároveň jeden z nejúčinnějších nástrojů proměny je – ZAČÍT VĚCI SKUTEČNĚ DĚLAT A NE O NICH JENOM ČÍST NEBO KECAT A VYMLOUVAT SE, A …VYTRVAT:-)
A k tomu, abychom vytrvali je zapotřebí právě ono zpomalení a jemnost, kdy každý den vědomě a trpělivě vyměňujeme spěch za zpomalení (budete tak paradoxně mnohem efektivnější), tlak za jemnost, lenost, letargii a pohodlnost za laskavou disciplínu a právě onu vytrvalost, autopilota za vědomé bytí v přítomném okamžiku, k čemuž se dá právě dech skvěle využít. Samozřejmě, že i odpočinek, relaxace a nic nedělání tady má svoje místo, jen ideálně nevypadá tak, že je člověk přilepený na mobilu či počítači a sociálních sítích..
Tato laskavá a vytrvalá disciplína vede nevyhnutelně k prohloubení sebe-vědomí a sebe-hodnoty. Protože postupně dokážete být větší a mocnější, než vaše pohodlnost, strachy, výmluvy i pochybnosti.
Zintenzivňuje se vaše vnitřní síla a současně se zvyšuje úroveň sebe-reflexe – poznáváte na hlubší úrovni sebe sama – vidíte čím dál jasněji svoje zlo-zvyky, tendence, programy, destruktivní myšlenky i emoce a tedy postupně máte větší možnost volby. Začínáte vyměňovat reaktivitu za kreativitu.
Otázky k sebereflexi: K čemu utíkám – jaké jsou moje strategie úniku? Telefon, jídlo, přemýšlení a analyzování, stěžování, zaměřování se na problémy, pomlouvání, kritizování, odsuzování..
V jemnosti, zpomalení, vytrvalosti a laskavé disciplíně, které dokážeme skutečně žít a ne o nich jen teoretizovat nebo číst, je velká SÍLA.
Ideálně mi ale nevěřte a vyzkoušejte to sami, protože není nad vlastní zkušenost a prožitek:-)
Příležitost budete mít na workshopu 16.3. v Brně, kde propojíme funkční dýchání a práci s myslí http://jogaprodusi.cz/event/workshop-funkcni-dychani-a-sila-mysli-v-praxi/
Obrázek: Unsplash.com.