Kdy: 18. 1. 2019 10:00–15:00
Kde: Sportovní hala Podolí u Brna – malý sál
Cena: 600,-
Platba předem na účet: 115-5497790257/0100, pošlete ji ale prosím až v lednu. Na požádání vystavím a přinesu fakturu. Do poznámky uveďte své jméno a text „seminář“.
Kapacita je omezena na 20 osob.
S sebou si vezměte podložku, pohodlné oblečení, blok a oblíbenou propisku.
Na místě bude k dispozici čaj a něco malého, zdravého a dobrého k zakousnutí. Další občerstvení si buď vezměte s sebou, nebo můžete vyzkoušet restauraci, která by tou dobou už měla být otevřená.
Pokud se chcete přihlásit, pošlete mi prosím e-mail nebo vyplňte formulář.
Co vás na semináři čeká
Tématická lekce jógy. V pozicích bude prostor pro procítění a otvírání celé oblasti hrudníku (srdeční čakry) a uvědomění opory, která je nám vždy k dispozici – spojení se zemí, se středem těla (oblast solaru), se srdcem, i s dechem.
Síla dechu – a využití jeho účinků při běžných činnostech i v emočních smrštích.
Emoce – přijetí versus vzdorování. Ventilování versus utápění se v sebelítosti.
Jak si poskytnout útěchu, oporu a pocit bezpečí v náročných situacích.
Umění vědomého předstírání aneb fake it till you make it.
Budeme se učit, jak převzít kontrolu nad myslí. Buď totiž pracuje mysl pro nás a nebo my pro ni.
Prostě to udělejte. A co? Uvidíte!
Nevyhýbáme se nepříjemnému. Proč? A jak to udělat?
Meditace/relaxace na téma důvěra v proces, v sebe, v život. Uvědomíme si ji a procítíme. Každý podle toho, jak je v dané chvíli schopen.
Praktická cvičení – tentokrát jich bude víc. Budete mít možnost zjistit, jak reagujete, co se vám honí hlavou a jak s tím vším naložit.
Úsměv, smích, uvolněný obličej. Protože nemáme brát život příliš vážně, stejně z něj nevyvázneme živí. To ovšem neznamená, že bychom si ho neměli užít!
Celou akcí nás budou provázet kompozice esenciálních olejů Bewit, které krásně dokreslí celkovou atmosféru a podpoří nás ve změně.
Většina z nás se bojí cítit
Proč? Protože když cítím, jsem zranitelná. Když cítím, jsou tam nejenom ty krásné a hřejivé pocity – nadšení, radost, láska… Jsou tam i ty další. Obrovský strach, smutek, pochybnosti, lítost, sebelítost, bolest… Tohle většinou nechceme a úspěšně předstíráme, že tam nejsou. Případně jim vzdorujeme a bráníme se jim. Lítost zapijeme, smutek zajíme, strach utopíme v práci, nasadíme pózu silného člověka. Ve skutečnosti ale sílu nemáme.
Tento přístup a stavy, které z něj vyplývají, znám důvěrně. Žila jsem v tomto postoji většinu života. A to i přesto, že jsem se v tom necítila dobře. Jinak jsem to ale neuměla. Nikdo mě neučil, co dělat se strachem. Nevěděla jsem, co si počít s věčnými pochybnostmi o sobě, s pocity viny, nedostatečnosti, nespokojenosti.
To všechno ve mně bublalo tak dlouho, až to jednoho krásného dne vybublalo do stavu obrovských úzkostí a strachů, kdy jsem měla problém ráno vstát a jít do práce. Žila jsem v ustavičném tlaku, který jsem na sebe vyvíjela já sama. Byla jsem donucena provést radikální změny a začala jsem praktikovat jógu. To byl ale jen začátek té cesty a jen jedna z mnoha změn.
Všichni čelíme výzvám, náročným situacím, změnám
Nejsou tady pro to, aby nám život komplikovaly, ale aby prohloubily naši živost, pokoru, soucit a pomohly nám vyrůst a zesílit. Protože jedině když překonáme sami sebe, svoji lenost, pohodlnost, neochotu prožívat život v celé jeho pestrosti, neutíkáme od toho, co je – dokážeme vidět a cítit jinak. Teprve potom si vychutnáme opravdovou a nefalšovanou radost z jednoduchých věcí. Teprve potom se život promění v něco naprosto odlišného – jsme schopni vnímat smysl, naplnění, důvěru. A to i v případech, kdy se ocitneme v totální nejistotě.
Jak je to možné? Všechny výzvy a okolnosti, které nás sráží na kolena nás totiž vedou k tomu, abychom plně vyjádřili sami sebe. Abychom se učili být sami sebou. Se vším, co k nám teď patří. S tím krásným, i s tím ostatním. Tohle vnímám jako to největší naplnění a současně největší výzvu – dokázat být sama sebou za všech okolností, nebo se o to alespoň pokoušet. Nechtít se zavděčit, nechtít maskovat a předstírat. Ale ani zbytečně nerebelovat. Jednat ze srdce a ne z pozice ega, které často jako malé dítě chce a chce a chce a ještě si u toho dupne nožičkou. Jde o to projevit se upřímně a otevřeně, být sama sebou i přesto, že se to někomu nemusí líbit. Nejde o to, necítit strach. Ale o to projevit se i přesto, že strach cítím a někdy jít doslova s kůži na trh. A umět si v těchto náročných chvílích poskytnout oporu.
Čím jsem starší, tím intenzivnější mám pocit, že nic nevím. Přesto se zase po delší době pokusím předat něco z toho, co mě inspirovalo ke změně. K totálně odlišnému úhlu pohledu na život a na to, co se (mi) děje. Jsem sdílející typ, miluji sdílení – vy, kteří už ke mně chodíte několik let – to víte. A pokud s vámi něco z toho, co tady čtete rezonuje a chcete něco změnit, přihlašte se na seminář, který bude od těch minulých poněkud odlišný. Čím? Nechte se překvapit.
I tentokrát ze všech zúčastněných vylosuju jednoho, který si odnese bonus. Bude jím kniha Hledět do slunce a tančit od Josepha M. Marshalla.