Dnes mám volno. Nedělám nic. Uvědomila jsem si, jak je to dlouho, co jsem naposled jen tak ležela v posteli s tím, že nejbližší hodiny nic nemusím.
Převládala u mě akčnost a konání. Což je fajn, ale není fajn to přehnat.
O to sladší je pak ale odpočinek. Nechat všechno být. Připadá mi, že můj mozek úplně nefunguje. Že je v jakémsi „restart“ stavu, a tak po něm nic nechci. A často se mi stává, že když úplně vypnu a nikam se netlačím, začnou mi proudit myšlenky, které je třeba zapsat. Jako teď.
Dovolit si, umožnit a plynout. Slova, která mi přišla na mysl s tím, že je to přesně to, co potřebuji. Nesnažit se něco zařídit, vyřídit, posunout. Nekontrolovat, neanalyzovat, neřešit, co bude.
Zatím vždy, když jsem dokázala pustit očekávání a nechala věci plynout, vše nakonec dopadlo jak nejlíp mohlo. Nejde o to, že bych celou dobu seděla na místě a čekala, že se někde něco zařídí samo bez mého přičinění. Jedná se spíš o uvědomění, o takovou vnitřní jistotu, která ví, kdy je třeba jednat, a kdy věci nechat být.
A právě v takovém období se momentálně nacházím. A je to úžasné. Taková úleva! Zase můžu všechno pustit a užívat si prostého bytí.
Na podzim mě čekají nové projekty a s tím spojené zařizování a organizace, ale není nutné to vše řešit dnes. Dnes si dovolím uvolnění a umožním, aby ke mně plynulo vše, co má v ten správný čas.