ROZHOVOR PAVLA CHALOUPKOVÁ – JÓGA JE MOJE VELKÁ LÁSKA
Postupně budu zveřejňovat rozhovory se ženami, které se díky jógové praxi a změně přístupu k sobě i k životu, proměňují do úžasné autentické verze sebe sama.
A tou první, kterou v rozhovoru zpovídám, je Pavla. Ne náhodou. Pavču znám už několik let. Navštěvuje pravidelně moje lekce a účastní se i víkendových akcí, takže už máme lecos za sebou. A její proměna od té doby, co jsem ji viděla poprvé, je tak výrazná, že právě ona je jedním z hlavních důvodů, proč jsem se konečně odhodlala začít tvořit a zveřejňovat tyto rozhovory, které mohou být inspirací pro další ženy.
Co Tě přivedlo k józe? Jak Tě vlastně napadlo začít ji praktikovat?
Nenapadlo, byla to spíš náhoda. Přestěhovala jsem se do Šlapanic, a i když jsem tady nikoho neznala, vzala mě máma od spolužáka mé dcery na Tvou lekci jógy do Podolí. Tenkrát jsem si říkala „hhh…jóga v Podolí, nějaká Čadová, to asi nebude nic moc, ale dobře, zkusím to. Nic moc si od toho neslibuji“. Prostě klasické předsudky ohledně nějaké jógy v nějakém Podolí. Šla jsem na první jógu v mém životě s takovým nastavením, přiznávám.
A já děkuju za otevřenost a upřímnost, protože není jednoduché se k něčemu takovému přiznat:-).
Jo jo, těch předsudků bylo víc. Rozhodně jsem nečekala, že by mě jóga mohla tak bavit. O to víc mě překvapilo to, jak jsem na lekcích „vypla“ a jak jsem se tam cítila. Že jsou tady docela sympatické ženské a dokonce i ta Čadová docela ujde..:-)
I když jsem měla občas pocit, že s námi mluví jak s „blbkama“. Pardon ten výraz. Přece takové základní věci, jako že máme dýchat nemusí vysvětlovat 😉 Jenže brzy jsem si uvědomila, že to dává velký smysl.
Co se týká pozic, skoro nic mi nešlo – obejmout kolena v sedě, udělat dřep nebo sed na nohou, což bylo dost frustrující.. Tady u jedné pozice funím, u další se třepu jak sulc a ta vedle, ta se netřepe.. hm dobře.. nejsem ale naštěstí někdo, kdo se jen tak rychle vzdává. Rozhodla jsem se pokračovat a začala jsem chodit pravidelně. Zajímalo mě, jak se to bude vyvíjet. Jak bude postupně reagovat tělo. A jestli je jako ta jóga tak dobrá, když jí dělá tolik lidí tolik lidí …tak na tom asi něco bude, ne?
Chci zjistit, co to je. PRVNÍ VĚC, KTERÁ MĚ DOSTALA BYLO DÝCHÁNÍ. Uvědomila jsem si, že vlastně skoro vůbec nedýchám! Dalším AHA momentem pak bylo uvědomění, že se hrozně hrbím. Že vyvaluju břicho a jsem nějak celkově pokřivená, včetně postavení chodidel. Při józe se vlastně díváme na vlastní nohy docela často. A v těchto chvílích jsem začala oceňovat jak jógu vedeš – srovnat si chodidla paralelně, dát si dlaně pod ramena, roztáhnout prsty a nasměrovat prostředníky dopředu, využívat skutečnou oporu v rukou i nohou, začít skutečně vnímat dech sice může pro někoho vypadat jako kravina, ale ten pocit je fakticky výrazně jiný.
Co všechno se proměnilo díky józe? A co z ní si odnášíš do každodennosti.
Všechno se proměnilo, já jsem se proměnila. To nejkrásnější, co mi jóga dala je fakt, že se stala součástí mojí každodennosti. Díky ní jsem si začala dopřávat chvíle sama se sebou. Možnost protáhnout se a užít si dech. Ať už na zahradě, na dovolené, kdekoliv. Dopřát si chvíli v klidu a tichu. Vnímat mraky, přírodu, sebe, moje …tělo, které jsem tak dlouho spíš využívala, stresovala a ničila. Ale nic moc mu nevracela zpátky. Zjišťují, že jsem se přestala cítit jako „ucpaný dřez se špuntem“. Líp ta asi nedokážu popsat.
Když si ráno dopřeju prostor pro sebe s jógou a dechem, tak se potom cítím líp celý den. Nebo když si zajóguji večer, zase je to úplně jiné. Tělo reaguje jinak, mám jiný rozsah. To mě překvapilo, ten rozdíl ráno a večer. Jóga mi umožnila uvědomit si, že v každém věku můžeš dělat cokoli chceš, jen když si to sama dovolíš. Nestačím se divit, jak se mi mění tělo. A určitě není mým záměrem, mít svaly a už vůbec se tím snad chlubit. Neřeším se a nejsem ezo:-). Jsem vděčná. Jak se posouvám v asánách, co už všechno udělám oproti té první lekci v Podolí…ale přitom to není mým cílem. Prostě se to děje tím, že si to tak užívám. A pozoruje to i mé okolí a ptají se mě, jak to dělám. NECVIČÍM PROTO, ABY.. Poznala jsem, že každá můžeme kouzlit se svým tělem, a je úplně jedno v jakém věku. Klidně i po padesátce.
Takže klíč je v tom užívání si jógy a sebe? Že ji nepraktikuješ proto, abys zhubla, vylepšila se nebo vypadala mladší?
Přesně tak. DOVOLILA jsem si to neřešit. Není tam ta podmínka. Cvičím prostě proto, že chci. Mám z jógy požitek a cítím, že mi vlastně dělá fakt moc dobře.
Děkuju Pavli. Jsi skvělým příkladem toho, že když se jóga nebo cokoli jiného dělá pro dobrý pocit – cítíš, že Ti to dělá dobře a dává to smysl, pak přirozeně reaguje i tělo a mozek, a proměňuje se samo svým vlastním tempem. Když porovnáš různé styly jógy a přístupy, čím ti nejvíc vyhovuje Jóga pro duši?
Protože díky Tobě jsem se naučila důležité základy. A jedním z nich bylo vnímání těla. Když jsi nás instruovala „běžte do těla“ tak jsem si říkala „no dobře, ale jak si tam mám sakra vlézt“? Nevzdávala jsem to a zkoušela, jak bych to asi mohla udělat. Postupně i díky vnímání dechu mě překvapilo, že to fakticky jde. Vlézt do těla:-) A že opravdu je možné zabydlet se ve svém těle. Naučila jsem se ho pozorovat, vnímat a poslouchat. Už bylo taky na čase🙂
INSTRUKCE „VNÍMEJTE SVOJE TĚLO“ MĚ STRAŠNĚ ŠTVALA
Takže to, že opakuješ základy už nevnímám jako „opruz“, jako na začátku, ale jako nezbytnou součást praxe, protože vidím, jak důležité to je. Stejně jako to, že nabízíš více variant pozic a takové vychytávky jako nepatrnou změnu polohy těla, a my si můžeme zavnímat rozdíl, který je často obrovský. Ale dokud to člověk nezkusí, tak prostě neví… a pokud nechce, tak nepochopí, proč to pořád dokola omíláš, promiň za ty výrazy, ale nemyslím to nijak špatně. Toto vnímám jako obrovskou přidanou hodnotu, kterou józe dáváš. Že to není o tom, kdo má „vytuněnější“ podložku nebo víc stylové oblečení, kdo si dá nohu za krk .-), nebo zvládne jinou náročnou pozici déle než ostatní, ale o tom, jak se cítím, když vedeš lekce. Aspoň tak to vnímám já a respektuji, že to má nebo může mít každý jinak.
Díky tobě jsem se naučila brát to tak, jak to prostě je. Každý den je jiný a že někdy tělo zvládne náročnější pozice, někdy ne a je to naprosto v pořádku. U tebe se nesoutěží. A je to podle mě poznat na celkové atmosféře.
Ve srovnání s jinými lekcemi, kterých jsem se účastnila v různých jiných jógových studiích v Brně i v Praze, u Tebe se nemusím snažit, abych něco stíhala. Tempo i skladba lekce mi naprosto vyhovuje. Nikdy jsem se na Tvých hodinách necítila nedostatečně nebo špatně, a to ani na začátku, kdy jsem byla silnější, hybnost mého těla byla značně omezená a 95% věcí mi absolutně vůbec nešlo udělat.
A toto je pro mě obrovská přidaná hodnota. Že je mi na hodinách jógy prostě dobře a těším se tam. A vůbec to není o tom, kolik má lektor certifikátů a jestli byl někde v ašramu v Indii:-) Plus mě baví pozorovat, jaké si k sobě přitahuješ lidi. Nejen na víkendových akcích, kde je více času se vzájemně poznat a víc se zasmát. Je cítit, že do lekcí dáváš plně sebe. Necítím, že nás chce primárně ohromit svou odborností, nebo nějakými speciálními pojmy. Ani, že to děláš pro peníze. I když samozřejmě finance jsou důležité. Netlačíš na lidi, aby si kupovali permanentky nebo platili za lekci předem, jak je to všude jinde naprosto běžné. Nabízíš možnosti. Přesto, že se jógou živíš a potřebuješ finance zohlednit, není tam žádný tlak na pilu. Věřím, že to není jednoduché pro Tebe jako ženu a mámu mít takovou živnost. Vím, že je to ošemetné téma, ale už jsem vyzkoušela spoustu různých lekcí a studií a k Tobě se ráda vracím ze všech výše uvedených důvodů. Vím, že není jednoduché to všechno takto vybalancovat.
Děkuju, že toto vše zmiňuješ, protože opravdu není jednoduché vybalancovat a stanovit svoji hodnotu i finančně. Nepodcenit se, ale ani nejít do opačného extrému..
No a samozřejmě olejíčky Maat, které používáš na lekcích jsou úžasné. Stejně jako žena, která je vytváří, a kterou jsem měla možnost potkat na jednom z Tvých víkendů.
Je z tebe prostě cítit, že do toho dáváš sebe a vycházíš ve spoustě věcí vstříc. Takový přístup není samozřejmostí. To je můj úhel pohledu a doporučení podpořit Tě zakoupením permanentek, pokud to jen trochu jde.
A já Ti za něj Pavli moc děkuju. Ještě poslední otázka. Vím, že ještě spousta lidí má tendence bagatelizovat a podceňovat to, co je jednoduché a vypadá to nenápadně – např. způsob dýchání, postura těla, uvolněný obličej atd. A chtějí výkony a náročnější pozice, aby to vypadalo a měli pocit, že si mákli. Jak to vidíš Ty po letech praxe právě této jednoduchosti a základů?
Moje tělo bylo výrazně nepřipravené – měla jsem v té době o třetinu váhy víc. Sportovala jsem spíš nárazově, myslela si že jsem v práci nepostradatelná, měla jsem na sobě hodně stresu a pocit, že nejspíš musím být „matkou roku“. To není něco, čím bych se zrovna chtěla chlubit…to fakt nee. Prostě to tak bylo. Jsem k sobě upřímná. Věděla jsem, že nemůžu očekávat a chtít zázraky. Když jsem svoje tělo roky zanedbávala, bylo mi jasné, že to nepůjde rychle. Takže mi přijde přirozené, že začneš postupně tím, že se víc věnuješ svému dechu a tělu, které se učíš vnímat. Dlouho mi to nešlo, ale díky Tvojí vytrvalosti opakovat to pořád dokola, jsem to „zachytila“ .-) a povedlo se. Je to fakt síla – skutečně dýchat a skutečně vnímat svoje tělo a to, co mu dělá nebo nedělá dobře.
VĚŘÍM V POMALÉ CESTY. I DROBNÉ KROKY PRO MĚ BYLY OBROVSKÝ ÚSPĚCH
A postupně je to lepší a lepší. Dokážu ocenit i ty drobné posuny a proměny v těle. Že to, co ještě před měsícem nešlo, už je teď lepší.
A překvapením jsem zjišťovala, že i když nemakám a nekape že mě pot, tak vnímám velice pozitivní odezvu svého těla. Některé zkušenosti jsou ale holt nepřenositelné, pokud si je člověk nezažije sám na své vlastní kůži. Takže pokud bych mohla v nějaké drobnosti inspirovat aspoň někoho z Vás, budu moc ráda. Nikdy nevíte, kdy Vás jóga může podržet, možná i zachránit. Pomoci Vám. Třeba i v těch nejtěžších, nečekaných a velmi těžkých životní situacích, které Vás doufám nepotkají. Děkuji, že jste se pročetly až sem .-) a přeji Vám hodně radosti do života s jógou i bez ní .-) A dopřejte si pro sebe jen to nejlepší :-)))))