Klasika. Je advent. V ideálním případě stav pro zpomalení, až skoro zastavení, rozjímání a introspekci. Realita je ovšem taková, jaká je. Ať už ve firmách nebo v rodinách, většina lidí v prosinci lítají jak fretky, aby všechno stihli a mohli pak 24. odpadnout s uffff – konečně..
A jo, já mám taky tendence lítat a hyperventilovat – tzn. rychle a mělce dýchat. Vidím to.. Když je toho hodně a člověk je ve stresu, přebírá vedení plně autopilot – podvědomá mysl a bytí v přítomnosti jde úplně do kytek. V hlavě frčí hromada myšlenek a tělo je, ať si to uvědomujeme nebo ne, v permanentním stresu, což se projevuje naprosto jasně právě v dýchání.
A jelikož většina z nás si v této době nemůže nebo nechce vzít volno, protože určité věci prostě je potřeba dokončit, vytvořit, udělat, nakoupit, zavolat, zařídit.. i tak je tady možnost volby.
Kromě toho, že je dobré se opravdu zaměřit na priority, zjednodušit a osekat hovadiny typu „měla bych“ – máme neustále k dispozici jedinečný zklidňující a zpomalující nástroj a tím je dech.
Můžete klidně nakupovat, vařit, vysávat, psát na telefonu či počítači, jít, mluvit, být v interakci s jinými lidmi – a u toho všeho jemně a pomalu dýchat. Už jenom tím, že na pár vteřin dáte pozornost svému dechu, začne se zpomalovat a zjemňovat.
Můžete mu i pomoct a cíleně a jemně prodlužovat výdechy. Ale opravdu jemně, ne násilně.
Je to jednoduché, a zároveň i velice účinné, pokud se toto praktikuje pravidelně. Začnete si postupně uvědomovat zpomalení a zklidnění uvnitř sebe, které se následně projeví i na venek. Více pak vnímáte sami sebe, svoje pocity, potřeby a více vnímáte i ostatní. A většinou přirozeně zpomalíte i pohyb. Zpřítomníte se. Projasní se mysl, uvolní obličej a často spontánně si začnete uvědomovat priority v daném okamžiku – co teď můžu udělat. Teď. Jaký teď je můj další krok.
Tuto praxi je ideální provádět s lehkostí a hravě. Ne neuroticky a pod tlakem, kdy se pak ještě navíc zkritizujete, když máte pocit, že to sakra vůbec nejde..
Dejte šanci sobě i svému dechu a prostě to zkoušejte. Znovu a znovu. Ale ideálně bez toho tlaku, spíše se zvědavostí malého dítěte – co se stane, když to udělám?
Je taky dobré vědět, že mysl a zažrané podvědomé programy udělají všechno proto, abyste to nedělali. Proč? Protože je to nebezpečné a mohla by nastat ta hrůza, že by se všechno nestihlo, něco by se pokazilo a vaše hodnota by tím mohla utrpět – protože nebyli jste dost dobří – nestihli jste, nezvládli jste, odpadli jste, ostatní jsou lepší a dávají to..
A teprve až toto je člověk schopen vidět, může s tím postupně začít něco dělat. Usmát se na svoji mysl, a na ten bič, který používá a říct – já tě vidím a rozhoduju se tentokrát to udělat jinak. A prostě začít pomalu dýchat.
A je krásné pozorovat, že nakonec právě díky tomu zpomalení dechu jste ve skutečnoti daleko efektivnější a zvládnete toho mnohem víc.
Ideálně mi nevěřte a vyzkoušejte to.
TIPY PRO PRAXI:
Během dne dávejte pozornost ke svému dechu. Ať už pracujete, vaříte, jdete, čekáte na poště, řídíte auto, začněte si uvědomovat, jak zrovna teď dýcháte. Dech jenom pozorujte a uvědomujte si ho. Zjistíte, že i tohle už stačí k tomu, aby se dech začal zpomalovat zjemňovat.
Vyšší level – uvědomte si svůj dech, když jste v emocích – jste podráždění, frustrovaní, vzteklí, vystrašení.. A když to aspoň trochu půjde (emoce nejsou mega hodně intenzivní), začněte prodlužovat výdech. Jemně a pomalu. Ne křečovitě nebo násilně.
Další vyšší level – dejte na první místo svůj jemný pomalý dech a tomu přizpůsobujte pohyb – jdete na procházku, nakupujete, uklízíte, chodíte po kanceláři – funíte a dýcháte rychle a mělce nebo dýcháte jemně a pomalu?
A prosím nekritizujte se, když zjistíte, že dýcháte jak „sentinel“ – jak by řekl Rosťa Václavek:-) Je to cesta. Kromě svého dýchání totiž postupně proměňujte i způsob svého myšlení a chování a to je velká věc.
Foto: unsplash.com