ANEB KDYŽ SE Z KONÍČKA STANE PRÁCE
Žiju svůj splněný sen, který je současně životní výzvou.
Když jsem před zhruba před 12 lety absolvovala intruktorský kurz Hatha jógy v Praze, měla jsem představu, jak by mohlo moje působení vypadat. Pravda, velice matnou, protože jsem neměla prostory ani klienty a „užívala“ si práce na plný úvazek ve velkém korporátu.
Nehledě na to, že představa toho, jak vedu lekci pro místnost plnou lidí, mě děsila k smrti. Byla jsem sice zvyklá vést prezentace v angličtině, ovšem toto bylo docela jiné kafe.. Už během kurzu, kdy jsem měla ostatní navádět do pozic, mnou procházel obrovský stud a nervozita…
Touha ale byla silnější, než strach. Po změně zaměstnání, kdy další událost ve výše zmiňovaném korporátu byla poslední kapkou, jsem se postupně pustila do vedení lekcí pro kolegy v nové IT firmě. A protože nikdo z lekce neprchl, ba co víc, kolegové se rádi vraceli a postupně přibývali další, začínala jsem více a více důvěřovat tomu, že toto je moje cesta a představy, jak by to mohlo vypadat v praxi, nabývaly reálnějších rozměrů.
Můj plán zněl takto. Pokud se mi podaří otěhotnět, zkusím „rozjet“ jógu na mateřské. Pokud se to nepovede, spustím plán B – tzn našetřit si dost financí, abych mohla z firmy odejít a postupně tvořit to svoje.
No a protože těhotenství se stalo skutečností i přesto, že pravděpodobnost byla dle lékařů nulová, začala jsem se připravovat nejen na svou roli matky, ale i na případné profesionální lektorství.
Ach, jak moje představy o mateřství i o tom, jak se budu živit tím, co mě baví, byly naivní..:-)
Téma mateřství případně otevřu v jiném článku, teď se chci věnovat tématu změny profese. Ve firmě, ze které jsem odcházala na mateřkou „dovolenou“ jsem měla vybudovanou docela slušnou pozici a finance byly super. Podařilo se mi našetřit docela velkou rezervu.
Plán byl začít vést lekce v době, kdy malému Ondrovi budou dva měsíce – to už na sebe budeme zvyklí a určitě to zvládneme. Cha cha!:-)
Moji první klienti a možnost vést lekci ke mně přišly „náhodou“. Během těhotenské masáže, kterou jsem si dopřávala, mi masérka sdělila, že z jednoho prostoru odešla lektorka a teď nemá jógu kdo vést a bylo to. Začala moje skutečná jógová kariéra.
PRVNÍ VEŘEJNÁ LEKCE – BŘEZEN 2016
Vést lekce ve firmě za dobrovolný příspěvek a pak už doopravdy za peníze a to ještě v době, kdy Ondra byl velice náročný kojenec byl dost velký rozdíl. Když k tomu přidám působení hormonů, nevyspání a komplex mateřské méněcennosti tak se zpětně divím, že jsem vůbec byla schopná před lidi vystoupit.
Bože, jak já můžu lidem něco předávat, když si připadám jak zombík, který má někdy co dělat, aby dokázal i v tom spánkovém deficitu fungovat.
JAK MŮŽU LIDEM NĚCO PŘEDÁVAT, KDYŽ JSEM SAMA V P….LI
Tato výzva je jednou z těch hlavních, která se opakovaně vrací a já ji pokaždé vnímám trochu jinak.
Byť jsem ve svých pracovních pozicích bývala úspěšná a dařilo se mi, bublal ve mě často pocit méněcennosti – ještě toho nevím dost, ještě nejsem dost zkušená, zralá, ještě nejsem dost dobrá obchodnice.. A v té době jsem si říkala, že až odejdu z práce, kde jsem se pohybovala převážně v mužském dravějším kolektivu a budu pracovat jen sama pro sebe, konečně tento pocit už nebudu muset zažívat, protože si budu dělat co chci a jak chci. Ha ha!:-D
Tu méněcennost a pochybnosti jsem si samozřejmě přetáhla sebou a projevovala se v této fázi jako obrovská příšera nejen v mateřství, ale i v v mé jógové činnosti.
Přesto ale, jógu a její přesah a smysl miluju. Ta touha, předávat ji dál, protože výrazným způsobem pomohla i mě, převládala. Věděla jsem a cítila, že tohle mám dělat. To naplnění po skončení lekci bylo často velice hmatatelné. A pomáhaly též pozitivní zpětné vazby, které mě mile překvapovaly.
Takže jsem pokračovala i přesto, že někdy tou poslední věcí na světě, kterou bych ve svém aktuálním rozpoložení chtěla dělat, bylo vedení lekce.
Navíc mě fascinuje pozorovat, jak je možné využít svoji osobní proměnu v tom, co tvořím. Kdykoli projdu náročnou situací, proměnou, posunem, projeví se to následně ve všem, co dělám. Až mám někdy pocit, že těch proměn a změn a všeho je moc, obzvlášť v této době – na druhou stranu, pokud bych neměla kapacitu to zvládnout, nedělo by se to a prohlubuje se tak i moje důvěra v život.
MILUJU TO, CO DĚLÁM A DĚLÁM TO, CO MILUJU
Ano, to platí. Jinak bych se józe, seminářům a dalším akcím nevěnovala už 9 let. A zároveň jsou stále součástí výzvy, které jsem popsala v předchozích odstavcích.
Vnímat energii z lidí, kteří se ponoří do atmosféry lekce jógy a relaxace, vnímat jejich uvolnění, úsměvy, radost, úlevu.. to je pro mě asi to největší odměnou.
Miluju to ticho po skončení relaxace, kdy často ještě chvíli sedíme v tichu. Miluju pozorovat, jak se někteří díky pravidelné praxi proměňují a dovolují si čím dál více žit sebe. Miluju pocity naplnění, podpory, propojení a lásky na víkendových akcích. Miluju ten pocit svobody, který mi moje činnost přináší, protože si vše řídím, vedu, organizuju a tvořím sama.
Miluju, když za mnou někdo přijde a řekne něco jako „ty jo Pavli, mně se díky tomu dýchání, změně přístupu, aha momentům atd mění život. Děkuju za to, co děláš a předáváš“.
Miluju pocit spolupráce se životem, kdy se učím rozlišovat a vnímat, co pustit a nechat být, co začít dělat jinak, kdy zahájit nový projekt..
A samozřejmě, každý je své změny strůjcem. Já jsem zde jen jako inspirátor. Nabízím možnosti a jiné úhly pohledu a je na každém, jestli a co si z toho vybere.
SVOBODA K NEZAPLACENÍ JE PRO ODVÁŽNÉ – A ODVAHA NENÍ ABSENCE STRACHU
A současně i toto je někdy velkou výzvou. Není tady zatím nikdo další, s kým bych se mohla poradit, přehodit na něj část povinností. Když nefunguju – jsem třeba nemocná, nefunguje ani Jóga pro duši.
Svobodá je sladká a naplňující a zároveň po člověku vyžaduje odvahu a ochotu riskovat. Protože v zaměstnání je to jiné. Když onemocním, nejsem bez příjmů a není tady povinnost platit pravidelné odvody.
Proto je důležité skloubit schopnost odpočívat, regenerovat a dobíjet baterky (věřte, že v případě tohoto typu práce je to velice potřebné) a současně vytvořit dostatečný finanční příjem pro rodinu.
Vytvořit rovnováhu mezi vytvářením příjmů a respektováním období, kdy z různých důvodů nemůžu plně fungovat je jednou z největších alchymií. Protože pokud se do mých činností vplíží tlak a strach, ovlivňuje to samozřejmě vše.
Můj vnitřní perfekcionista je ještě někdy dost na koni a děsí se toho, když nejsem schopná fungovat na 100%. Vím o tom a záměrně si dovoluju svoji nedokonalost postupně víc a víc ukazovat. Protože všichni jsme lidé chybující, učící se, padající a zase se zvedající..
Chci a doufám, že se mi to většinou i daří předávat to, co skutečně žiju. I proto ze sebe ukazuju možná víc, než je obvyklé, ale cítím, že je to potřeba. Honby za dokonalostí, neustálými výsledky a růstem už bylo dost. Není možné mít pořád jen cykly úspěchu a růstu. K životu patří i zastavení, regenerace a rozklad něčeho, co už neslouží, aby mohlo vyrůst něco nového.
ALCHYMIE SMYSLU A RADOSTI
Je pro mě nutností uchovat si v činnostech pocit radosti a smyslu, jinak bych skončila a vyhořela (což už se téměř stalo..) Netušila jsem, jak náročná práce tohoto druhu s lidmi je. Je krásná, je obohacující, ale taky je opravdu potřeba hlídat si svoje zdroje a energii. Protože pokud to nezvládnu, nemám z čeho brát a tedy nemám co předávat.
Zkouším to různými způsoby. Stejně, jako jsem mezi lidmi ráda, potřebuju i samotu. Ideálně v přírodě. Jsem schopna hodiny chodit po lese a vychutnávat klid a ticho. Ano, mám na to prostor, protože jsem si ho vytvořila, a jsem za to velice vděčná. A samozřejmě bez podpory rodiny by to vše bylo daleko daleko náročnější – takže tímto děkuju i všem jejím podporujícím členům:-)
CO VŠECHNO JE ZA JÓGOU PRO DUŠI
Organizace lekcí, programu seminářů i víkendových akcí, vzdělávací kurzy, kterými procházím, e-mailová komunikace, kalkulace všech akcí a aktivit, podklady pro účetnictví a hlavně veškeré inspirace – ať už se jedná o jógu pro dospěláky nebo děti (které jsem se též věnovala a není vyloučeno, že se k ní vrátím), semináře, víkendy, pobyty.. Tvořím na základě svých prožitků a aktuálních inspirací a když inspirace není, tak prostě není a z prstu si ji nevycucám:-) Někdy je potřeba si počkat a někdy jen slevit ze svých nároků a vytáhnout ze šuplíku některou z inspirací starších
NASTAVENÍ CEN A SEBEHODNOTA
Jednou z největších výzev vůbec je nutnost zvedat ceny, ať už lekcí nebo akcí. Vždycky v tomto procesu narazím na svoji sebehodnotu a vždycky tak znovu vylezu ze své komfortní zóny. Jinak to ale nejde, protože je potřeba zohlednit nejen veškeré neustále se zvyšující výdaje (a to včetně pravidelných odvodů), tak právě i hodnotu toho, co dělám a předávám. Pokud podcením sebe, podcením i kvalitu toho, co vytvářím. Současně z toho ale potřebuju mít dobrý pocit, abych necítila, že tohle už je přestřelené.. je to ale cesta, která se určitě ještě bude měnit a vyvíjet.
JAK JE TO AKTUÁLNĚ
Momentálně mám činnost rozdělenou přesně na půl mezi lekce jógy pro veřejnost a pro firmy. Mám ráda tu různorodost, kdy veřejná jóga, kde jsou převážně ženy má jinou atmosféru, než ta v kanceláři. Kombinuju praktické semináře funkčního dýchání a jógy s těmi prožitkovými, kde nejde až tak o fakta a vzdělávání se, ale o objevování hlubších úrovní sebe sama.
Nabízím i možnost individuálních konzultací, kde ideálně propoju vše – praktické věci s těmi, které mají hlubší přesah. Daného člověka si nacítím, vyzpovídám a společně vytvoříme kombinaci toho, co s ním ladí a čemu se může a chce pravidelně věnovat.
Mám ráda tu pestrost ve všem, možnost si hrát a propojovat jednotlivé souvislosti do nových rozměrů a způsobů žití a zacházení se sebou.
CO TÍM CHCI ŘÍCT
Jsem si vědoma toho, že pro spoustu lidí moje práce vypadá jako práce snů. A taky taková je. Záměrem bylo ale ukázat i další odstíny tohoto působení, protože zdaleka nejsem sama, kdo čelí podobným výzvám. Týká se to i velkého množství dalších profesí – terapeutů, masérů, koučů, lektorů dalších pohybových aktivit atd.
Člověk se tady nekompromisně setkává se všemi svými démony i stíny, které v klasickém zaměstnání nevylézají tak intenzivně. A samozřejmě, život má spoustu možností, jak z nás tyto kostlivce vytahovat a toto je jedna z nich:-)
DĚKUJU..
Za to, že můžu vytvářet to, co vytvářím. Že jsem si dovolila opustit jistoty zaměstnání a vstoupit do divokých vod OSVČ:-) Děkuju Vám všem, kteří se podílíte na vytváření atmosféry na lekcích i dalších akcích – za vaši ochotu sdílet, uživat si to, co probihá, za trpělivost, kterou se mnou máte, když se někdy něco nepovede, za všechny vaše zpětné vazby.