Milí přátelé i Vy, kteří jen „náhodně“ čtete tato slova,
zvu vás do podzimní výzvy, jejíž záměrem není další technika nebo zvládnutí něčeho – jde o skutečné dočerpání energie z vlastních zdrojů.
Tato inspirace je především pro Vás, kdo cítíte, že už je toho prostě moc – moc úkolů, práce, emocí, lidí, myšlenek, překračování komfortních zón, motivačních řečí a rčení „když nemůžeš, přidej víc“…
.. jste vyčerpaní a frustrovaní a představa jakékoli další techniky nebo čehokoli, co je potřeba nacpat do už tak přecpaného rozvrhu vás děsí tak, že se vám ježí chlupy i vlasy…
Vyzkoušet bych to ale doporučovala všem, protože toto spočinutí má opravdu intenzivní trvalé následky, byť se na první pohled může jevit velice primitivně. Jak už jsem si ale často ověřila, ty nejjednodušší věci bývají často těmi nejmocnějšími.
K tomuto článku i této výzvě mě, mimo jiné, inspirovala Markéta Strnadová a její článek „Léčba klidem – následky nedozírné“ https://marketastrnadova.cz/dokud-se-nezamilujeme-do-ticha-nicoty-a-prazdnoty-nic-se-tu-nezmeni/
Doporučuju postupně přečíst všechny čtyři články, i když jsou delší. Dala totiž úžasně do souvislostí fakta, která když si přečtete, docvakne Vám ono „AHA“ natolik, že se možná konečně s úlevou položíte na gauč, přikryjete dekou, zavřete slastně oči a vydechnete ach…nebo mmmm..
Proto pojďme se cíleně zastavit a ponořit se do energií, které se dnes považují až za hříšné, jak píše Markéta – což jsou energie prostého nic nedělání – řečeno jazykem italů „dolce farniente“:-)
DOVOLIT SI TO, JE ČASTO TO NEJTĚŽŠÍ..
Do prostoru, kdy si dovolíme nedělat vůbec nic. Opravdu NIC. Nemeditovat, nevizualizovat, neafirmovat, nesnažit se pracovat se svou myslí a dokonce se ani nevěnovat žádným dechovým technikám..
Ano, přesně tak. Já, lektorka funkčního dýchání vás vybízím k tomu, že po dobu tohoto odpočinku nemáte pracovat dokonce ani se svým vlastním dechem:-)
Nenechte se ale mýlit. Neříkám, abyste se vykašlali na dech nebo na cokoli přínosného pro tělo. Pohyb, jóga, další aktivity i dechové techniky jsou úžasnými nástroji, které fungují. Pokud jsou ovšem užívány správně bez tlaku na perfektní a rychlý výsledek.
Problém nastává tehdy, když je náš život plný úkolů, práce, výzev, technik, aktivit.. a nezbývá žádný prostor pro ono „NIC“, kde se potom děje všechno, co je potřeba – regenerace na úrovni těla, mysli i duše.
Žijeme v době, která se z určitého úhlu pohledu jeví jako šílená.. ve společnosti pořád převažuje pseudohodnota, která je založená na výkonu, rychlosti a furtněcodělání..
Proto se mnou tak souzní ono označení „hříšné“, protože skutečný odpočinek a nicnedělání je většinovou společností výrazně podhodnocován, někdy až odsuzován..
Sice už se více zmiňují termíny jako zpomalení, meditace, zklidnění, uvolnění.. ale v myslích a tělech většiny lidí je velice silně zakořeněno přesvědčení – ještě nejsem dost, nezasloužím si, ještě toto potřebuju zvládnout, dokončit, udělat.. teprve potom si odpočinu, potom se odměním, potom budu šťastnější..
Je to past a spousta z nás už si je toho dokonce i vědoma. A přesto znovu a znovu do této pasti padáme, protože je tak rozšířená.. protože když nepřidám, nemám odškrtnutý dostatečný počet položek z „to do“ listu, nenachodím x kroků denně, nezvládnu x technik osobního rozvoje – dosaďte si cokoli.. nejsem prostě dost dobrá/dost dobrý..
A padáme do ní i proto, že naše tělo už může být tak zvyklé na napětí, že jakékoli uvolnění a zastavení může být nervovým systémem považováno za ohrožující..
Abych to uvedla do rovnováhy – určitě potřebujeme být aktivní, konat, hýbat se..je to naší přirozeností. Otázkou ovšem je, jestli na to skutečně máme energii a zdroje, ze kterých brát.. A jestli dlouhodobě nejedeme na energetický dluh.. protože bohužel realita je taková, že většina lidí na ten dluh jede a je jen otázkou času, než tělo řekne – DOST, KONČÍME KÁMO..
Řešením není kouzelná pilulka nebo používání dalších a dalších nástrojů, ale prostý odpočinek, kdy dáme svému tělu a sami sobě skutečný pokoj a ticho nebo příjemnou hudbu.
V čem tato „hříšná“ výzva spočívá?
- Jen tak být, ležet se zavřenýma očima, nechat tělo dýchat a dát prostor všemu, co v sobě cítím.
- Nemít žádný cíl ani záměr – jsem tu jenom já a jsem tu jenom pro sebe.
- Nesnažit se přeladit na jiné frekvence a cítit se líp – neafirmuju, nevizualizuju, nemanifestuju, nemedituju.. Nesnažím se ani nic vyřešit nebo rozhodnout.
- V těchto minutách, které patří jen mě, dovoluju svému tělu cítit úplně všechno – což může být příjemné i nepříjemné, ale já s tím nepříjemným nebojuju a ani se to příjemné nesnažím udržet.
- Vytvářím prostor pro vše, co ve mně teď je – pocity, emoce, stavy.. a nechávám je být s vědomím, že je to naprosto v pořádku i přesto, že někdy je to opravdu hodně nepříjemné, protože něco ve mně se tomu tichu a totálnímu zastavení brání.
- Nechat svoji mysl běžet, nesnažit se zastavovat myšlenky nebo je měnit – nechávám je být s vědomím, že já jsem tím, kdo je pozoruje, ale nejsem ony. I přesto, že někdy je nedílnou součástí celého procesu i to, že se s myšlenkami a emocemi plně ztotožníme..
- Nechat, ať se objeví vnitřní kritik a sabotér, který velice pravděpodobně bude mít s tímto zastavením problém. Poslouchám, co říká a mumlá a nechávám ho, ať se projeví. Je to část mě, která jako všechny ostatní části, chce být jen viděná a uznaná.
- Ponořit se do pocitu, že právě teď, kdy nedělám vůbec nic a možná se cítím slabě a vyčerpaně, dělám „obrovskou práci“ právě tím, že nedělám vůbec nic a nechávám své tělo i duši hluboce regenerovat. Toto je ona hodnota, která se nedá vyčíslit ani ničím jiným nahradit.
- Tady v tomto prostoru několika minut jsem jenom já – jsem sama se sebou, můžu se obejmout, usmívat se nebo brečet, laskavě k sobě promlouvat a utěšovat se jako malé dítě, pokud je to potřeba. Útěcha a laskavá pozornost, kterou dávám sama sobě je jako teplá peřina, kterou se přikryju, zahřeju a vyživím.
- Dát si 10 nebo 15 minut – nastavit si budíka, sdělit členům rodiny, že teď mám čas jen pro sebe. Schoulit se do klubíčka, pustit hudbu nebo zůstat v tichu, zapálit svíčku, přikrýt se dekou, zavřít oči a prostě jen být..
- Je na Vás, jestli si tento odpočinkový rituál a léčbu klidem naordinujete 1x, 2x nebo až 3x denně, jako doporučuje Markéta. Platí ale, že čím vyčerpanější jste, tím větší prioritou má tento odpočinek být. A to bez ohledu na to, že vnitřní sabotér křičí, že 30 minut denně je šílenost a kde na to máte vzít čas? Jenomže upřímně, pokud na sebe dlouhodobě nemáte čas ani 30 minut, jde o velký průšvih a je jen otázkou času, než se uděje něco, co tělo stejně nakonec zastaví..
- Smysl spočívá v tom se nejprve vyživit a teprve potom se pustit do práce, úkolů a povinností, aby bylo z čeho brát. Protože právě z té hluboké pasivity pak čerpáme energii, která může být využita na aktivity.
- Je ale důležité taky vědět, že tento odpočinek nebude fungovat, jestliže si ho zařadíte jako další položku na dlouhý seznam toho, co je potřeba udělat. Tento odpočinek není položka. Je to prostor, kde je možné dlouze vydechnout a přenechat veškerou kontrolu a řešení všeho a všech na Životu s vědomím, že je o mě i o vše důležité teď postaráno a já můžu jenom tak být.
Jak píše Markéta a já s ní naprosto souhlasím, následky této léčby klidem a odpočinkem jsou nedozírné.
Jde o krásné využívání ženské jinové vyživující energie, kterou v sobě máme všichni, ale nikdo nás většinou neučil, jak ji kultivovat a vnímat.
Je to o vychutnávání si plné přítomnosti, o zapojení smyslů, o pomalém dechu, o tom ach.. teď nic nemusím, teď opravdu nic nemusím..
Je to o postupné výrazné proměně nejen pocitů v těle, ale i chování a jednání, které už nebude tak reaktivní a velice pravděpodobně se přistihnete přitom, že jste k sobě laskavější, vnímavější a něžnější i v dalších situacích během dne.
Je to o tom, že díky tomuto pravidelnému zastavování se přirozeně začínáte žít jinak – pomaleji, vědoměji, lehčeji a s daleko větším požitkem.
Můžete taky vyzkoušet představu, že zaměstnáváte Vesmírného manažera, který se stará o veškeré zásadní oblasti vašeho života🙂 Je Vaším oddaným a velice schopným zaměstnancem. Aby ale mohl kvalitně pracovat je důležité umět mu důvěřovat a nechat ho konat. Ano, je potřeba v životě aktivně konat, ale stejně je důležitá je schopnost nechat věci být.
Protože když máme tendence přehnaně kontrolovat všechno a všechny ve snaze zařídit, aby se určité události nestaly, nebo naopak staly, vytváří se velký tlak, na který samozřejmě reaguje tělo i nervový systém.
I proto je tento odpočinek tak blahodárný. Pouštíme kontrolu, necháváme všechno, i sami sebe být a jsme v tom NIC, které ač může být zpočátku pro mysl děsivé, je jako úrodná půda. Ze které postupně může vyrůst něco skutečně krásného
Ideálně mi ale nevěřte, a vyzkoušejte to sami.
Proto vás všechny, koho si toto téma zavolalo vyzývám k bytí v hříšných energiích klidu a odpočinku 15 minut po dobu 30 dní alespoň 1x denně.
Kdo do toho jdete se mnou a jste odhodlaní se do odpočinku alespoň 1x denně ponořit, pošlete mi email na pavla.cadova78@gmail.com s předmětem – Podzimní odpočinková výzva.
Ze všech zúčastněných vylosuju na konci října 3 šťastlivce, kteří si kromě benefitů odpočinku mohou užít dvě lekce jógy zdarma, nebo 30 minutový výklad Osho zen tarotu.
Těším se na zpětné vazby, protože následky této péče o sebe jsou opravdu obrovské a zásadní. Nechte se překvapit:-)